Přední postavení mezi obnovitelnými zdroji zaujímá kolébka všeho života na zemi, voda. Vodní elektrárny (hydroelektrárny) využívají k výrobě elektřiny mechanické energie tekoucí vody, která je na elektrickou energii převáděna za pomoci turbíny a generátoru (turbína spolu s generátorem tvoří tzv. turbogenerátor). Ke zbudování hydroelektrárny jsou tak nejvhodnější prudce tekoucí, masivní toky. Ne všechny řeky a vodní toky přirozeně nabízejí takto ideální podmínky, proto zde musela nastoupit lidská vynalézavost. Nepřízeň podmínek vodního toku lze kompenzovat osazením vhodné turbíny. V zásadě se používají čtyři druhy turbín: Kaplanova, Francisova, Peltonova nebo Bankiho turbína. Ve vodních dílech na českých řekách nejčastěji najdeme turbínu Kaplanovu. Ta má nastavitelné lopatky, díky nimž je možno operativně reagovat na aktuální přítok vody. Tato turbína navíc dosahuje nesrovnatelně vyšší rychlosti než je rychlost proudění přitékající vody a je tak vhodná pro velký objem vody s menším spádem (do 50 m), což je právě případ většiny našich řek.

Elektrická energie vyrobená za pomoci vody se na celkovém objemu elektřiny z obnovitelných zdrojů obchodované energetickou společností E.ON na území České republiky podílí cca 80 procenty.

Využití síly větru má historicky velkou tradici, kdo by si nevzpomněl na větrné mlýny. Snahy o využití větru k výrobě elektrické energie mají své počátky v 70. letech minulého století. V české energetice proběhl boom větrných elektráren mezi roky 1990 – 1995, v současné době najdeme větrnou elektrárnu na více než 50 místech po celých Čechách. A jaký je princip fungování větrné elektrárny? Nejimpozantnější částí větrné elektrárny jsou speciálně tvarované listy rotoru, na něž působí aerodynamická síla větru. Větrná turbína umístěná na stožáru pod nimi pak převádí energii větru na rotační mechanickou energii. Obdobně jako u hydroelektrárny i zde se tato energie pak pomocí generátoru mění na elektřinu. Životnost větrné elektrárny od jejího uvedení do provozu je přibližně dvacet let.

Elektrická energie vyrobená za pomoci větru se na celkovém objemu elektřiny z obnovitelných zdrojů obchodované energetickou společností E.ON na území České republiky podílí jen nepatrným procentem.

Výroba elektrické energie za pomoci slunečního záření je v podstatě nejčistším a z ekologického hlediska nejšetrnějším způsobem výroby elektřiny vůbec. Přeměňovat sluneční záření na elektrickou energii lze přímo, prostřednictvím tzv. fotovoltaického jevu, či nepřímo, prostřednictvím slunečních sběračů. Fotovoltaický jev je situace, kdy se v určité látce, polovodiči (u fotovoltaických článků se používá mono či polykrystalický křemík), prostřednictvím světla (fotonů) uvolňují elektrony. Svítí-li slunce na solární články, vytváří se mezi horní a dolní stranou stejnosměrné napětí. Tuto energii je možné ukládat v solárních akumulátorech, přeměňovat ji měničem na střídavý proud nebo přímo využívat. Výroba elektrické energie pomocí slunečních sběračů je metodou nepřímou, a to proto, že mezistupněm mezi sluneční energií a elektřinou je teplo. V ohnisku sběračů jsou umístěny termočlánky, které prostřednictvím tzv. Seebeckova jevu mění teplo v elektřinu.

Elektrická energie vyrobená za pomoci slunečního záření se na celkovém objemu elektřiny z obnovitelných zdrojů obchodované energetickou společností E.ON na území České republiky podílí cca 8 procenty.

Dalším významným obnovitelným zdrojem energie je biomasa. Co bychom si pod pojmem biomasa měli představit? Obecně řečeno se jedná o veškerou organickou hmotu na planetě Zemi – jedná se o těla všech organismů (živočichů i rostlin), ať živých či mrtvých. Z energetického hlediska je však přirozeně významná pouze energeticky využitelná biomasa, nejčastěji tzv. fytomasa, tedy rostlinná biomasa – dřevo a dřevní odpad, sláma a jiné odpady či zbytky v zemědělství apod. Energii je ovšem možné získávat také např. z tzv. kejdy, což je částečně zkvašená směs tuhých a tekutých výkalů hospodářských zvířat a zbytků krmiv s podílem technologické vody. Principem získávání energie z biomasy je v podstatě uvolňování energie obsažené v chemických vazbách uhlíku, z něhož je živá hmota tvořena. Technologické procesy zpracování se liší podle toho, o jaký druh biomasy se jedná. Nejběžnějším postupem získávání energie je spalování při velmi vysokých teplotách (vysoká teplota zajišťuje efektivitu spalovacího procesu), a to buď přímo spalování biomasy, nebo spalování z ní vzniklého plynu. Za použití biomasy se nezískává pouze elektrická energie, ale také energie tepelná. V oblasti průmyslu či hromadného dodávání energií se tak můžeme setkat též s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla, tzv. kogenerací.

Elektrická energie vyrobená za pomoci biomasy se na celkovém objemu elektřiny z obnovitelných zdrojů obchodované energetickou společností E.ON na území České republiky podílí cca 10 procenty.