K ukládání nastavení a správnému fungování
využíváme soubory cookies. Používáním webu
s jejich používáním souhlasíte. Více o cookies



Aktuality

Dovolená s CNG vozem: Díl 1. – Cesta na sever Itálie

Čeští motoristé stále více využívají auta na stlačený zemní plyn (CNG). Spolu s tím roste i zájem o informace, jak se tankuje v okolních státech. Zejména v období dovolených. Proto jsme se rozhodli připravit seriál o cestě Itálií, kterou jsme před několika dny uskutečnili.

Vyrazili jsme ve čtvrtek z Českých Budějovic od tamní CNG stanice. Redaktor, fotografka, pár zavazadel a Škoda Octavia Combi G-TEC, kterou nám zapůjčil E.ON Česká republika, s.r.o. útvar FM Doprava. Plán byl jasný. První cesta vedla do oblasti Benátek, kam se jezdí Češi rekreovat již od revoluce. Kdo by neznal Bibone, Lignano nebo třeba Caorle, destinace charakteristické velkými písčitými plážemi s velmi pozvolným vstupem do moře vhodným zejména pro děti?

Pro první etapu jsme zvolili „zlatou střední cestu“ přes Linz, Salzburg (chcete-li Solnohrad), Villach a Udine. Tudy pojedou nejčastěji lidé z jižních a středních Čech. V Českých Budějovicích ukazuje palubní počítač dojezd na plyn 330 km a navigace 625 km do cíle. Cesta se tedy dá absolvovat s jedním plněním kolem poloviny trasy.

Trasu přes Linz, Salzburg, Villach a Udine používají nejčastěji lidé z jižních a středních Čech.

Před polednem nulujeme dlouhodobé počítadlo a vyjíždíme. Ještě před hranicemi s Rakouskem poobědváme v motorestu, což se nakonec jevilo jako největší komplikace na celé sedmihodinové cestě. Dle obsluhy došel plyn, takže na jídlo čekáme neuvěřitelně dlouho. Našich 15 kg v autě si tedy bedlivě střežíme, aby nám plyn nechyběl na území Rakouska.

Při čekání na jídlo diskutujeme, jakou aplikaci nakonec budeme využívat při hledání CNG stanic. Vzhledem k tomu, že jedeme „škodovkou“, rozhodli jsme se pro oficiální aplikaci ŠKODA CNG App, která slibuje pokrytí jak Rakouska, tak Itálie i Německa. Tedy všech států, do kterých se během celého seriálu dostaneme. Pro hovoří také skutečnost, že funguje na platformách Apple, Android, ale také Windows Phone.

Další díly reportáže:
Dovolená s CNG vozem: Díl 1. – Cesta na sever Itálie
Dovolená s CNG vozem: Díl 2. – Od Jadranu do Toskánska

Kolem jedné hodiny odpolední konečně vyrážíme posilněni na cestu. Kilometry ubíhají a s nimi zpočátku roste i dojezd vozu. Zřejmě jedeme úsporněji než řidič před námi a odhad dojezdu se zpřesňuje tím správným směrem. V motorestu jsme zjistili, že zásoby plynu můžeme doplnit buď po cca 270 km od startu za Salzburgem nebo po cca 400 km před Villachem. Vzhledem k tomu, že je celá cesta podniknutá v rámci testu a nechceme jet ani pár kilometrů na benzín, zvítězila první varianta.

Na dálnici A10 za Salzburgem máme dvě možnosti plnění asi 15 km od sebe. V prvním případě musíme sjet z dálnice, ale čerpací stanice Agip je od sjezdu vzdálená jen několik stovek metrů. Aplikace zobrazuje cenu 1,02 €. Druhá možnost je o malinko pohodlnější, protože OMV leží přímo na dálnici. Cena je ovšem dle aplikace 1,13 €. V obou případech jde o klasické čerpací stanice s nepřetržitým provozem. Rozhodujeme se logicky pro první úspornější variantu.

Čerpání na stanici Agip Urstein Nord 15 je samoobslužné, tak jak jsme zvyklí z České republiky. K dispozici jsou dva konektory NGV1. Čerpáme 9,46 kg za 9,64 € po ujetí 262 km, přičemž dojezd činil dalších 130 km. Během pár minut jsme zpět na dálnici, takže zdržení bylo srovnatelné s klasickým tankováním.   

CNG stanice v Itálii jsou často vybavené jinou koncovkou a my si vlastní redukci nevezeme. Snad budou mít nějaké "erární".

Plynová „oktávka“ ochotně polyká další dálniční kilometry. Kde to jde, jedeme tachometrových 130 – 140 km/h. Často je ale rychlost omezená na 110 či dokonce na 80. Jedeme téměř výhradně na šestý rychlostní stupeň, tudíž se zpomalení projevuje příznivě na průměrné spotřebě, která se po ujetí asi 400 km pohybuje okolo 3,7 kg/100 km.

Po 200 km od posledního plnění jsme přejeli hranice mezi Rakouskem a Itálií. Do cílového Caorle zbývá 190 km, palubní počítač slibuje stejnou hodnotu dojezdu. Vzhledem k tomu, že se těšíme na plnění v „Mekce zemního plynu“, hledáme stanice. Ačkoli je v Itálii síť CNG stanic velmi hustá, zrovna silnice A23 a následné komunikace jsou výjimkou. Od hranic máme možnost plnit pouze na dvou místech přímo na trase nebo si trochu zajet u města Udine. Nakonec se rozhodujeme pro méně komfortní variantu, protože se neúprosně blíží sedmá hodina večerní, což je v Itálii z hlediska plnění CNG zásadní čas. Velmi často plničky tou dobou zavírají.

U Udine tedy sjíždíme dle navigace, která by nás měla dovést ke stanici. Prvním háčkem celé akce je skutečnost, že po sjezdu z dálnice musíme zaplatit mýto, což zabere sice minutku, ale přeci jenom trochu obtěžuje. Pokračujeme asi 7 km, kde navigace ohlašuje zdárné dojetí do cíle. Musíme se smát. V cíli není nic, krom osamoceného stojanu s nápisem „diesel“. V sousedství je ještě menší logistický areál. Uzavřený logistický areál. Při pohledu na hodinky, které ukazují 18:43, uznáváme prohru nad jižanským naturelem a s plněním se prostě loučíme. ŠKODA CNG App však ukazuje, že bod reprezentující stanici se přímo neshoduje s adresou, kterou jsme manuálně zadávali do jiné navigace. Tudíž svitla naděje a nakonec to vyšlo.

Zprvu se vše zdálo jako vtip naftařské lobby.

Asi 80 metrů od osamoceného naftového stojanu se nacházelo něco jako zahrada, která kvůli porostu nebyla téměř vůbec vidět. Hned po přiblížení je díky nápisu „Metano“ jasné, že jsme na správné adrese. U plničky v tu dobu stálo pět vozů. Čtyři se plnily, jedno auto čekalo. Zařadili jsme se do fronty a během chvilky byli vyzváni, abychom najeli ke stojanu. Pán hbitě vytáhne redukci na NGV1, která je u této plničky potřeba.

Na rozdíl od českých, rakouských a německých CNG stanic je v Itálii povinná obsluha. Chceme prohodit pár slov. Je tu ale velmi rušno a s angličtinou ani němčinou nepochodíme. Nakonec nám tlumočí Pákistánec žijící v Itálii. Od toho se dozvídáme, že otevírací doba je zde ve skutečnosti o půl hodiny delší (19:30), ale údaj se nemáme snažit opravit. Prý je lepší mít v Itálii rezervu.

Po načerpání naskakuje dojezd z původních 80 na úctyhodných 390 km. Za 12,1 kg zaplatíme 12,1 €, což byla cena 304 km ujetých od posledního plnění v Rakousku. Už tato první zkušenost nám dala tušit, že na Apeninském poloostrově bude vše jinak, než jsme zvyklí. Minimálně v tom ohledu, že říci si o účet bylo kvůli jazykové bariéře téměř nemožné a když už se celá záležitost podařila vysvětlit, neshledala se s přílišným nadšením. Platba hotově bez účtu se ukázala být jako jediná průchozí varianta.

Na zastrčené plničce u Udine bylo pěkně živo. Naráz se plnily čtyři vozy, další přijížděly. Jen nechtějte účet.

Za další hodinu už jsme na pláži v Caorle, zapadá slunce a je čas bilancovat. Z Českých Budějovic jsme najeli přesně 650 km. Při průměrné spotřebě 3,7 kg/100 km a ceně 27 Kč/kg vyšla cesta k moři na 650 Kč! Nebýt přílišné opatrnosti, bez problémů bychom cestu zvládli s jedním plněním před Villachem. V Rakousku se stanice nachází spíše mimo dálnici, ale v její bezprostřední blízkosti. Zdržení se pohybuje v řádu minut.

V Itálii jsme měli zatím jen jednu zkušenost, která nás stála asi 45 minut a 15 kilometrů navíc. Po jednodenní pauze se však vydáme na cestu italským vnitrozemím a dozvíme se mnohem více o tom, jak to v zemi funguje. V příštím díle ...