Za odpady není nutné platit, ale naopak za ně dostávat zaplaceno. Stačí změnit způsob myšlení

Pod slovem „odpad“ si většina lidí představí materiál, který je znehodnocený, již použitý, a je potřeba se jej zbavit. Cirkulární ekonomika pracuje s opačnou filozofií – odpad je cenný materiál, který lze opětovně využít a znovu z něj například vyrábět.

 „Nedává smysl, abychom na jedné straně těžili z hlubin uhlí, a na druhé straně do země cenné suroviny zpět ukládali,“ říká Soňa Klepek Jonášová, která tento příměr nepoužívá náhodou. Mnohý odpad má totiž podobnou výhřevnost jako uhlí a je možné je alespoň energeticky využít.

Spalování odpadu pro energetické účely je nicméně až poslední možností jeho využití. Značnou část odpadů lze rozložit nebo zpracovat tak, aby z nich bylo možné opět plnohodnotně vyrábět. Výrobky „z recyklátu“ musí podle zákona splňovat stejné kvalitativní parametry jako výrobky z prvotních surovin, takže spotřebitelé se nemusejí obávat, že by dostávali podřadnou kvalitu. Například ve stavebnictví se toto již děje a vznikají projekty, kdy developer 100% využije staré materiály z původní zbourané budovy.

Opětovné využívání odpadů je přitom nezbytné. V Tichém oceánu dnes plave obrovský ostrov odpadků velký jako Egypt (12× větší než Česká republika), v Číně nebo Ghaně vznikají skládky elektrotechniky, respektive textilu, jež nabývají gigantických rozměrů. Při současné produkci odpadů a rostoucí populaci by se naše planeta brzy „utopila“ v odpadcích.

Skládky nepředstavují jen estetický, ale zejména enviromentální a ekonomický problém. Jen v České republice oficiálně provozujeme 178 skládek, ke kterým hasiči vyjíždí až 1 000× ročně kvůli požárům. Hořením skládky se do ovzduší uvolňují nebezpečné látky, navíc společně s vodou se pak do půdy a podzemních vod dostávají chemikálie a toxické sloučeniny.

Hasičské výjezdy přitom neplatí provozovatel skládky, ale stát z peněz občanů. „Skládkování je v Česku obrovský byznys, která má až mafiánské obrysy. Toto bychom měli změnit, uložit odpad na skládku by mělo být až poslední a nejkrajnější řešení,“ uvádí Soňa Klepek Jonášová.

Producenti odpadů přitom nemusejí svoje odpady ukládat na skládky nebo posílat do spalovny a ještě za to platit. Naopak. Dnes je možné a mnohem výhodnější spojit se s firmami, které odpad dokážou využít a zaplatí za něj. Zprostředkovatelem takových obchodů je například Cyrkl – digitální tržiště s odpady.

Na Cyrklu dnes obchoduje přibližně 15 000 firem z celého světa, které si vzájemně vyměňují odpady i know-how. Kdokoliv (producent i zpracovatel odpadů) se může přidat a začít obchodovat, případně se alespoň edukovat o možnostech nakládání s odpady.

Kromě ekonomického hlediska může zaujmout i hledisko sociální. Spotřebitelé dnes slyší na to, když firmy vyrábí z recyklovaných materiálů. Navíc si to společnosti mohou uvádět do svých klimatických reportů, které budou brzy povinné a ovlivní mimo jiné finanční rating. 

Jedinou objektivní překážkou vyššího využívání odpadů jsou zaběhnuté vzorce myšlení. „V Česku jsme si zvykli, že za odpad zaplatíme poplatek, vše hodíme do popelnice a tím je to vyřešené. Toto musíme změnit, naše planeta má omezené zdroje a nemůžeme jimi plýtvat. Opětovné využívání odpadů je win-win řešení pro úplně všechny,“ uzavírá Soňa Klepek Jonášová.