Akvaponie je efektivní způsob zemědělství, konvenční hospodaření však nenahradí

I když „akvaponická farma“ působí jako výdobytek moderní doby, ve skutečnosti je myšlenka společného pěstování rostlin a chovu ryb stará tisíce let. Už staří Číňané chovali v zaplavených rýžovištích ryby nebo stavěli okrasná jezírka s rybami či krevetami a plovoucími lotosy.

Symbióza rostlin a ryb v jednom ekosystému je oboustranně prospěšná, navíc řeší environmentální problém, který vzniká v klasických rybích chovech – eutrofizaci vody. Ryby svými exkrementy znečišťují vodu minerálními látkami, zejména dusíkem a fosforem. V sádce je to problém, v akvaponické farmě naopak výhoda. Dusík a fosfor jsou totiž klíčová hnojiva podporující růst rostlin, takže „odpad“ z ryb se v akvaponickém systému stává živinou. Díky tomu rostliny není třeba hnojit.

Ryby jsou navíc jako studenokrevní živočichové energeticky velmi efektivní. „Na jeden kg rybího masa stačí dodat do systému asi 0,7 kg krmiva. U kuřecího je pro stejný objem masa potřeba 2,7 kg krmiva, u hovězího až 12 kg,“ podotýká Prof. Ing. Mgr. Jan Frouz, CSc. z Ústavu půdní biologie a biogeochemie Biologického Centra Akademie věd České republiky. 

Podle prof. Frouze přesto není pravděpodobné, že by akvaponické farmy jednou zcela nahradily konvenční zemědělství. Ani akvaponie totiž není perpetuum mobile. Ryby se musí něčím krmit – a toto krmivo je nutné někde vypěstovat nebo vylovit. Farma tedy potřebuje obslužnou plochu a pokud chce být skutečně ekologická, měla by řešit, odkud krmivo pochází a jakým způsobem vzniká.

Prof. Frouz také upozorňuje na poměrně vysokou energetickou náročnost akvaponických farem. „Bavíme se tu o intenzivním zemědělství na malé ploše. Farmy spotřebují hodně energie na přečerpávání vody nebo svícení a tato energie dnes pochází zejména z fosilních zdrojů. Ty časem nahradíme obnovitelnými zdroji, ale i přesto bude celý systém silně závislý na energetické síti, což jej činí potenciálně zranitelným.“

Profesor demonstruje energetickou náročnost intenzivního zemědělství na jednoduchém příkladu.

• Domorodí obyvatelé na indonéských ostrovech pěstující banány spotřebují 1 J energie, aby získali 40 J energie ve formě potravy.
• Typická intenzivně hospodařící farma v západní Evropě na 1 J vynaložené energie získá pouze 0,4 J energie ve formě potravy.

Svět, ve kterém budou existovat pouze vertikální farmy a pole pokryjí fotovoltaické panely dodávající energii, proto nejspíš nikdy neuvidíme. Mimo uvedeného i proto, že konvenční zemědělství má mnoho dalších funkcí než samotnou produkci potravin – jsou na něm závislé celé ekosystémy.

V České republice je například třetina území patřící do sítě NATURA 2000 (chráněná ptačí území nebo evropsky významné lokality) zemědělsky obhospodařována. Mnohé vzácné rostliny a mnozí ohrožení živočichové jsou na konvenční zemědělské činnosti doslova závislí. Pokud bychom přestali půdu obdělávat, přijdeme o důležité biotopy i ekosystémy. Krajina by se stala méně rozmanitou. Mluví o tom i kolegyně prof. Frouze z Akademie věd, Mgr. Alena Fornůsková, PhD., v rozhovoru o trendech v ekologickém vzdělávání.

Akvaponické farmy jsou skvělým doplňkem ke klasickému zemědělství. Nezabírají tolik místa, nepotřebují hnojiva, efektivně využívají symbiózy rostlin a ryb a  produkují kvalitní rostlinnou i živočišnou stravu. Navíc je lze stavět v centrech měst a edukovat ty, kteří s klasickým zemědělstvím ztrácejí kontakt. Ukázkovým příkladem je rybí zahrada v Lážovicích, největší svého druhu u nás, která nabízí pravidelné prohlídky a plní tak mimo jiné důležitou edukativní roli.