Energeticky úsporné budovy nejsou odpovědí na masivní spotřebu energie

Úsporné budovy nejsou žádná novinka, stačí se vrátit o necelých sto let zpátky. Pokud v domě vůbec byla elektřina, k osvětlení sloužilo jen pár žárovek. Dnešní plně elektrifikované domácnosti potřebují energie mnohem víc – a proto vzniká potřeba s ní nakládat co nejšetrněji.

Roman Šubrt se tepelnými izolacemi a energetikou budov zabývá už od poloviny 80. let a vysvětluje, že: „Energeticky úsporná budova musí mít dobrý nápad a myšlenku a musí být správně dotažená za místních podmínek. Stejná stavba v jiných podmínkách vůbec fungovat nemusí. Nebudete ji vnímat jako správně postavenou.“ 

Ukázkovým příkladem energeticky úsporné budovy je projekt revitalizace školy Českobrodská v Praze, zároveň jde o finalistu 15. ročníku soutěže E.ON Energy Globe. Škola prošla rozsáhlou rekonstrukcí a dnes dokonce vyrábí víc energie, než spotřebuje, neprodukuje žádné emise CO₂, a je tedy klimaticky i energeticky pozitivní.

Odborníci vyzdvihují biosolární střechu, pokrytou částečně zelení částečně solárními panely. Teplo do školy dodávají tepelná čerpadla, chytrý systém klimatizace využívá stínění oken či řízené větrání s rekuperací tepla a budova šetrně hospodaří i s vodou.  

Šubrt oceňuje, jak si autoři projektu poradili se složitými podmínkami na začátku: „Stavba byla plná azbestu, který se velmi obtížně ekologicky likviduje. Zároveň se budova nachází se na geologicky složitém území, kde dříve byly močály a rybníky, takže nešlo jen tak položit nové základy.“ 

V celosvětovém měřítku spotřebují budovy až 40 % světové energie a stojí za produkcí jedné třetiny všech emisí skleníkových plynů, ukazují data World Economic Forum z roku 2021. Energeticky úsporné budovy se logicky nabízí jako odrazový můstek pro lepší budoucnost.

Rovnítko mezi udržitelným zítřkem a energetickými budovami ale není samozřejmost. „Jsme příliš orientovaní na spotřební ekonomiku. Principy, které fungovaly dříve, dnes v praxi neuplatňujeme a musíme se je znovu naučit. Platí to jak pro cirkulární ekonomiku, tak pro úspory energie,“ upozorňuje Šubrt.

U cirkulární ekonomiky musíme začít vnímat odpady jako zdroje, ze kterých lze opět vyrábět – nikoliv se jich zbavit na skládce. Změna myšlení musí proběhnout i při spotřebě energie.

„Jsme zvyklí, že když nefunguje mobil nebo stolní lampička, vyhodíme je. Dřív se věci opravovaly. Když se dům postavil z cihel a zboural se, řemeslníci staré cihly očistili a použili je znova, klidně třikrát dokola. Dneska se to doveze na skládku a staví se z nového materiálu, údajně lepšího, ale energeticky mnohem náročnějšího“, dodává Šubrt.