Jak na udržitelnou módu: buďte zdrženliví v nákupech nebo oblečení recyklujte

6. 9. 2023 Redakce
6 min. čtení
Inspirace

Levný textil je spotřební zboží. Jeden kousek ‚‚rychlé módy‘‘ (fast fashion) si oblékneme v průměru pětkrát, než se ho zbavíme; k tomu mnohdy ekologicky nešetrným způsobem. Proč je to problém a jak ‚‚udržet‘‘ své módní nákupy na uzdě? 

Oblečení z módních řetězců ve většině případů splňuje definici tzv. rychlé módy neboli fast fashion. Je levné, dostupné, a kopíruje rychle se měnící módní trendy. Za poslední roky řetězcová móda příliš nezdražila, na rozdíl od všeho ostatního. Už to samo o sobě byl nám mělo napovědět, že něco není v pořádku.

Proč je fast fashion problém? 

To, že si široké vrstvy obyvatelstva ve vyspělejších státech mohou dopřát nové módní trendy každý měsíc, je vykoupeno drsnými podmínkami, za nichž většina fast fashion vzniká. V souvislosti s obřími textilními manufakturami v asijských zemích se běžně hovoří o novodobém otroctví a tento termín bohužel vůbec není nadsazený.  Lidé zde pracují nespočet hodin v otřesných podmínkách, které ničí jejich zdraví. Za mzdu, za kterou by Evropan nevstal z postele.  

Kromě toho má velkovýroba spotřebního textilu negativní ekologické dopady. Nejde jen o umělé materiály, u kterých je základem pro výrobu ropa a které při praní uvolňují do vody škodlivé mikroplasty. Bavlna jako přírodní materiál na tom není o moc lépe. Ohromné bavlníkové plantáže drancují půdu a odčerpávají z krajiny vodu v oblastech, kde je zemědělství či rybolov často jediným zdrojem obživy. 

Místo vodní plochy jedovatá slaná poušť. Smutný příběh Aralského jezera

V 50. letech byly kolem řek, které napájely Aralské jezero, vybudovány bavlníkové plantáže. Ty postupně odvodnily celou oblast a kdysi čtvrté největší jezero světa se během několika dekád smrsklo na 10 % své původní velikosti. Zrezivělé vraky rybářských lodí, trčící ze solné pouště, jsou dnes smutnou připomínkou toho, jak může nešetrný přístup k pěstování bavlny zdevastovat rozsáhlou oblast. 

Jak přistupovat k módě udržitelněji

Podle Kamily Vodochodské, módní návrhářky, stylistky a propagátorky udržitelné módy, je změna našeho přístupu k oblékání bezpodmínečně nutná. Návrhářka však razí smířlivý přístup – dlouhodobější proces, který má za následek změnu toho, jak nad skladbou svého šatníku přemýšlíme.

‚‚Vůbec se nepodílet na fast fashion podle mě není možné. Ale když miliony lidí udělají malý krok směrem k udržitelnější módě, bude to mít větší dopad, než když tady budeme mít pár jedinců, kteří se budou oblékat stoprocentně udržitelně,‘‘ dodává stylistka. Podle ní stačí už jen to, že budeme nad nákupem více přemýšlet – za nejproblematičtější totiž považuje spotřební přístup k oblékání.  

Pokud si pořídíte kousek z fast fashion, ale pak ho nosíte doslova do roztrhání, jde o udržitelnější přístup než když oděv obléknete párkrát, potom vás přestane bavit a odložíte ho. Navíc nejspíš po čase přijdete na to, že je ekonomicky výhodnější si pořídit dražší a kvalitnější kousek, protože vydrží mnohem déle.

Touto cestou přirozeně dojdete k tomu, že si raději koupíte tričko od malé české značky, u které víte, že používá kvalitní materiály a jejich věci jsou perfektně řemeslně zpracované. Jako protiklad k fast fashion se pro lokální tvorbu vžilo označení pomalá móda, neboli slow fashion.

Na častou námitku vůči slow fashion ‚‚je to příliš drahé‘‘ radí návrhářka zkusit módu z druhé ruky. ‚‚Během Covidu vzrostl trh se secondhandovým oblečením o 400 % a očekává se další růst. To je skvělá zpráva pro budoucnost celé planety,‘‘ raduje se Kamila Vodochodská. 

Neudržitelná statistika – fast fashion v číslech

Celosvětově textilní odpad tvoří 93 milionů tun ročně

  • 1 % obnošeného oblečení se recykluje (v ČR jsou to 3 %)
  • 57 % textilního odpadu končí na skládkách (53 milionů tun ročně)
  • 93 % fast fashion značek platí šičkám méně než je přijatelné životní minimum
  • 20 % znečištěných odpadních vod na celém světě pochází z barvení textilu

Módní trendy lze recyklovat donekonečna. S recyklací látek je to mnohem složitější 

Pokud nakupujete z druhé ruky, recyklujete zhotovené oděvy. Dále se ale textilní odpad recyklovat – přetvořit v nový? Dá, ale jde o technologicky velmi náročný proces. 

Recyklaci textilní drtě komplikují různé barvy, nitě, patentky, zipy; zpracovat různorodý textilní odpad do jednoho homogenního materiálu je obtížné a málokomu se to podaří. Navíc i v případě úspěšné recyklace textilní drtě ještě není vyhráno. Utkat z recyklovaného textilu přízi, ze které by se dalo běžným způsobem šít a která by snesla praní a sušení, je další technologický oříšek. Recyklovaný textil tak má často pouze druhořadé využití – např. jako výplň do autosedaček. 

Kamila Vodochodská má i tak za to, že recyklace textilu je správná cesta, kterou se nutně musíme jako společnost vydat. Vzhledem k technologické náročnosti bude tato cesta nepochybně trnitá. ‚‚Proto mám radost, že se u nás objevila firma jako je NIL Textile. Oni dokázali něco opravdu výjimečného, recyklují textil tak, že výsledný materiál má skvělé vlastnosti a lze s ním dále pracovat běžným způsobem,‘‘ hodnotí návrhářka.

Ostravská NIL Textile je jedním z finalistů soutěže E.ON Energy Globe a Kamila Vodochodská soudí, že jejich technologie recyklace textilu má světový potenciál. Ve světě, kde se recykluje 1 % z celkových 93 milionů tun odloženého oblečení, představuje tato unikátní technologie naději na udržitelnější módní cestu.

E.ON Energy Globe – soutěž, která má cenu

Žít udržitelně stojí za to. Proto oceňujeme chytré nápady, projekty nebo třeba aplikace, které s tím pomáhají. Šetří energie i přírodu a zaslouží si pozornost.

Související články

Energeticky úsporné budovy nejsou odpovědí na masivní spotřebu energie
Pasivní domy a energeticky úsporné budovy jsou v Česku stále populárnější. Jak takové budovy ale poznáme? Předseda Asociace energetických specialistů, Roman Šubrt, je definuje jako domy, které v době vzniku za dostupných materiálů a technologií lépe nepostavíte.
Víc najdete zde
Akvaponie je efektivní způsob zemědělství, konvenční hospodaření však nenahradí
Na akvaponických farmách se rostliny pěstují ve vodě společně s rybami a k produkci jednoho kilogramu masa tu farmář potřebuje jen 0,7 kg krmné směsi. K tomu navíc vypěstuje i zeleninu. Farma je tak ve srovnání s konvenčním chovem kuřat nebo skotu mnohem efektivnější. Může být tohle budoucnost zemědělství?
Víc najdete zde