Martin Záklasník: I české projekty mohou na světové scéně zaujmout

Co vás při pořádání soutěže nejvíc motivuje?

Já jsem ji zdědil po svém předchůdci, což byl jednak Němec, ale taky velký vizionář. V Německu začala témata udržitelnosti a ekologie rezonovat daleko dřív než u nás. On už v roce 2008 pochopil, o jak zajímavou věc jde, a přinesl soutěž sem k  nám. Začátky byly dost krušné, lidé se nás ptali: „Proboha, proč vy jako energetická firma, která chce prodávat elektřinu, vlastně říkáte lidem o úsporách? Vždyť si řežete vlastní business.“ V tom to ale samozřejmě netkví. Soutěž jako taková má sloužit hlavně jako inspirace nám i ostatním. Ukázat podniky nadšených lidí a dobré myšlenky, které jsou míněné nejen pro vlastní prospěch, ale pro ten všeobecný.

Je nějaký projekt, který tohle poslání v posledních ročnících opravdu naplnil a na který sám vzpomínáte?

Strašně se mi líbil třeba projekt Ukliďme Česko, který možná znáte. Zvítězil několik let zpátky a je to přesně příklad snahy, v níž se dalo dohromady několik nadšenců, které prostě štvalo, jak to vypadá v naší přírodě. Díky tomu, že jsme projektu poskytli možnost se zviditelnit a lidé ho pak skutečně poslali až do finále a nechali ho zvítězit, se najednou našla obrovská řada dobrovolníků, kteří se do celé snahy zapojují dodneška. Z toho mám velkou radost.

Změnila se podle vás během těch 12 let kvalita projektů?

Myslím si, že se změnila hlavně ve třech oblastech. Jednak je projektů z hlediska kvantity čím dál víc. Letos jich bylo 301, začínali jsme s pár desítkami. Za druhé se významně zvyšuje i jejich kvalita. Dříve v podstatě stačilo, když nějaká obec nebo firma instalovala kogenerační jednotku – a všichni tleskali, protože šlo o úplné novum. Nebo když někdo začal třídit odpad, což je dneska, jak vidíte, naprostý standard. Zvyšuje se tedy sofistikovanost projektů. A za třetí, je krásně vidět, jak se do věci promítá technologie. Být například internet na stejné úrovni jako před dvanácti lety, tak by třeba aplikace Nesnězeno nikdy nemohla mít podobný úspěch. A přitom je zachraňování porcí jídla, které by jinak skončily v koši, tak skvělá myšlenka. V těchto věcech se hodně změnilo i v povědomí lidí o tom, co to vlastně udržitelnost je.

Proměnilo se i lidské myšlení.

Přesně tak. Stačí, když si vezmete třeba odpad. Původně se nám hlásilo hodně projektů zabývajících se tím, jak lépe recyklovat nebo třídit. V poslední době se už lidé snaží zabránit samotnému vzniku odpadu. Na tom je dobře vidět technologický i mentální posun. Dřív se řeklo: Jasně, vytřídíme papír, plasty, sklo. A dneska se říká: Pojďme to udělat bez obalu. Ve Vsetíně například rozdali lidem plátěné tašky a řekli jim: „Když si jdete koupit chleba, tak jděte s touhle taškou a nebudete si muset pokaždé brát igelitku.“ V momentě, kdy se tím řídí jeden člověk, je změna malá, ale když se stejně zachová sto tisíc lidí, poznáte rozdíl.

Do soutěže letos přibyla šestá kategorie Čistý vzduch. Máte mezi všemi šesti kategoriemi nějakou oblíbenou, vašeho favorita?

Těžká otázka, na tu si srovnám sako. Ale odpovím vám, že je mám rád vlastně všechny. Nemám konkrétní oblíbenou kategorii. Mně se líbí spíš konkrétní projekty s dobrým drivem a neobvyklou myšlenkou, která je chytře spojená s udržitelností. Abych nemluvil jen o Nesnězenu, vloni tu byla parta nadšenců, kluků z Brna, kteří studovali brněnské VUT a vymysleli, že z kalů na odkališti v Brně budou vyrábět biometan. Na ten pak budou po Brně v rámci MHD jezdit autobusy a lidem se tak bude lépe dýchat.  Projekt zvítězil ve své kategorii a jen těsně mu uniklo absolutní vítězství. Tohle přesně mě dokáže nadchnout. A v jaké se to stane kategorii, je nakonec úplně jedno.

Takže o vítězství vlastně úplně nejde? Spíš o to dostat se do popředí?

Je to trošku jako volba miss. Samozřejmě se říká, že vítěz bere vše, ale i ostatní holky na soutěži se někam posunou, už díky tomu, že tam byly. Máte první vicemiss, druhou vicemiss… A to samé je tady. Takže spíš než o vítězství jde o kvalitu projektu, který může zaujmout ty správné osoby, investory nebo firmy, dojde k provázání a přijdou nové možnosti. Vítěz je logicky vidět nejvíc, ale ostatním to zase tolik neubírá.

Co vás motivovalo při založení šesté kategorie Čistý vzduch?

Řeknu to takhle: Trápí mě, že je debata o udržitelnosti a ekologii polarizovaná. Buď jste ekoterorista, nebo uhlobaron. Ale mezi tím přece existuje široká škála lidí, kteří jsou tmavě zelení, světle zelení nebo jiní. A právě s nimi chceme nenásilnou formou začít mluvit o tom, co dělat pro udržitelnost. Chtěli jsme jít prostřednictvím komunit a najít nějaký zastřešující název, protože udržitelnost sama o sobě je hrozně obecná – to se můžete bavit o udržitelnosti vzdělávání, udržitelnosti ekonomického modelu Česka a tak dále. Nakonec jsme si řekli, že pro nás bude ideu udržitelnosti zosobňovat právě čistý vzduch.

Takže čistý vzduch je vlastně symbolem udržitelnosti v širším slova smyslu.

Chtěli jsme ten abstraktní termín trochu zhmotnit, konkretizovat. V podstatě říkáme, pojďme se bavit o tom, co můžeme udělat, abychom ještě za 30 let mohli do českých hor nebo do Alp jezdit lyžovat. A protože naše česká nátura nemá ráda, když se věci berou vážně, snažíme se věc trochu odlehčit. Zlidštit jinak závažné téma, ale tak, aby vás přes ten humor pořád trklo, že o něco jde. Třeba jako v našich reklamních spotech s Marthou nebo s Ivou Pazderkovou.

Čistý vzduch ale nesouvisí jenom se soutěží E.ON Energy Globe, jde o aktivity, které rozvíjíte i přímo u vás ve společnosti, je to tak?

Myšlenka na čistý vzduch souvisí s mnoha našimi aktivitami – třeba s čistou mobilitou nebo s faktem, že v E.ONu snižujeme uhlíkovou stopu. Čtvrtina elektřiny, kterou vykupujeme, je z obnovitelných zdrojů. Chceme motivovat lidi i firmy, aby přešli na zelenou taky. Pokud jich bude dost, pak bude zelená energie stimulovat rozvoj obnovitelných zdrojů a podíl energie z uhlí bude klesat. Když na zelenou energii přejde sto tisíc, dvě stě tisíc nebo milion lidí, budou tlačit poptávku a míra obnovitelných zdrojů, kterou tu dneska máme, se bude muset výrazně zvýšit a postupně vytlačovat „špinavou“ energii.

Soutěž Energy Globe není jen lokální záležitostí, ale koná se paralelně ve 177 zemích celého světa. Myslíte, že mají i Češi šanci uspět na mezinárodní scéně?

Zase se vrátím k loňskému projektu Nesnězeno. Patronkou globálního kola soutěže, které se konalo ve Finsku, byla Maneka Gándhí, snacha Indiry Gándhí, která byla i ministerskou předsedkyní Indie. Z té dámy vyzařuje taková tichá klidná energie, jako kdyby naproti vám seděl Václav Havel v sukni, jestli mi rozumíte. A ona se s Jakubem a Míšou z Nesnězena bavila a došlo na to, že i v Indii se samozřejmě řeší problémy s odpadem, které navíc kvůli horku nabývají daleko větších rozměrů. A že zachraňovat tohle jídlo, které by se jinak zkazilo, čili de facto základní princip aplikace Nesnězeno, je vlastně velice zajímavá myšlenka.

Tři roky zpátky jsme měli v Energy Globe vinařství a Hotel Galant – oba se dostali se svým perfektně propracovaným zeleným konceptem až do celosvětového finále v kategorii Vzduch mezi poslední tři finalisty. Takže ano, české projekty určitě mají sílu inspirovat i na globální úrovni.

A sledujete vy nějaké zajímavé zahraniční projekty?

Mně se tam líbily hned dva. První byl projekt, který dětem z chudších afrických zemí umožňuje vidět na domácí úkoly. Jedna nadace vymyslela přístroj, který má v sobě malý levný solární panel. To zařízení se ráno pověsí ven na slunce, přes den se nabije a večer pak třeba hodinu svítí, takže si děti mohou udělat úkol ze školy, i když jinak doma elektřinu nemají. Druhý projekt, co se mi líbil – tuším, že pocházel z Chile – byla obrovská solární elektrárna, kterou postavili uprostřed ničeho, v poušti. Takže využili lokalitu, kde se nedá nic pěstovat, ani ji nelze jinak efektivně využít, ale pro fotovoltaiku je to ideální. A je to mnohem lepší, než kdyby měla elektrárna někde zabírat zemědělskou půdu.

Kromě soutěže Energy Globe podporujete v E.ONu téma udržitelnosti i jinak. Můžete nám o těchto dalších aktivitách něco málo prozradit?

Ano, ekologie a udržitelnost jsou pro nás velká témata – v byznysu i interně. Podle mě v tomhle ohledu neexistují malé věci. Třeba jednorázovým plastovým lahvím jsme v E.ONu řekli sbohem před dvěma lety. Od té doby není možné na žádnou schůzku, která se u nás koná, objednat nápoj v ničem jiném než ve skle. Malý krok, ale ušetřili jsme tím už více než 40 000 plastových lahví. Naše budovy odebírají zelenou elektřinu. Pokud to jde, stavíme na našich střechách fotovoltaiky. V maximální míře podporujeme elektromobilitu, přestože se to byznysově zatím nevyplácí. Naše dobíječky mají elektřinu z obnovitelných zdrojů, v CNG plničkách zas máme bioplyn. A klientům nabízíme zelenou elektřinu – čím dál větší zájem o ni mají firmy i domácnosti. Zkrátka možností, jak jako firma i jednotlivec můžete naskočit na „zelenou vlnu“, je celá řada. Věřím, že když každý z nás udělá něco, dohromady to pozitivní dopad mít bude.

To otevírá prostor také pro nejrůznější partnerství…

Přesně tak. Spojili jsme se například s Penny Marketem, kde se nám podařilo moc hezky prolnout vzájemné strategie. V Penny nám dali k dispozici parkoviště před svými prodejnami a my tam postavíme dobíječky pro elektromobily. Spolupráce výhodná pro všechny, ale to byl jen začátek. Penny pak přišlo s tím, abychom jim na střechy prodejen instalovaly fotovoltaiky, a i zbytek odebírané elektřiny chtějí z obnovitelných zdrojů. Téma udržitelnosti je pro ně stejně důležité jako pro nás. A podobná partnerství jsou čím dál častější, za takové tři roky to bude standard.