Jak děti učíme vážit si planety

V Česku stojí výchova na základech Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO), který má na starost Ministerstvo životního prostředí. Tento systém funguje v řadě zemí po celém světě. A co se v něm učí? V tom mají školy volnou ruku a záleží v podstatě jen na nich, s jakou institucí se domluví.

Ekologická výchova v České republice má děti vést k environmentálně odpovědnému jednání. V současné době je zřízen státní program až do roku 2025 a zaměřuje se na vztah člověka k přírodě a životnímu prostředí, na to, co se v tomto vztahu mění, kde v něm vznikají třecí plochy a na chování, které životnímu prostředí prospívá (nebo alespoň neškodí).

Environmentální výchovu máme tedy zakotvenou ve školních osnovách. Ne jako samostatný předmět, ale průřezové téma, které si jednotlivé školy zapojí do výuky, nebo splní program nějakým projektem. „Dříve byl důraz na informace, teď se spíše hledá, co je podstatou problémů,“ popisuje situaci učitel environmentální výchovy Michal Miko z Gymnázia Evolution Sázavská. Škola se snaží o aktivní zapojení žáků do ekologické výchovy, proto výuka stojí na týdenním kurzu pro studenty.

„U environmentální výchovy je hrozně důležitá reflexe a čas. Aby děti měly možnost nad tím přemýšlet.“

Michal Miko, učitel GEVO Sázavská

Na ekologii se musíme dívat z různých úhlů pohledu a vidět ji v souvislostech. „O informace v dnešní době není nouze. My svoji výuku stavíme na tom, abychom studenty motivovali a vytvořili pozitivní vztah mezi nimi a životním prostředím. Je důležité je učit o alternativách. Nejúčinnější je zaměřit se na to, co a jak nakupují jako spotřebitelé,“ vysvětluje Miko. Děti v dnešní době už mají povědomí o základních věcech z domova. Jedná se především o téma zacházení s odpady a jejich recyklace. Zlepšení ekologického chování mládeže ale neznamená pouze lépe třídit.

„Na kurzech vždycky počítáme ekologickou stopu a zaznamenal jsem, že v průběhu let klesá. Je otázka, jestli je to tím, že je téma ekologie dnes rozšířenější, nebo tím, že existuje větší alternativa ve výběru produktů,“ říká Michal Miko. Je zde také možnost, že se v dětech odráží i generace dnešních rodičů, která už si nějakou formou environmentální výchovy prošla. „Starší děti už samozřejmě slyšely o ekologii. Obecné poučky jako zhasínat, třídit, neplýtvat znají. Ale když řešíme nějaké smlouvy nebo úmluvy o ochraně životního prostředí, o těch nikdy neslyšeli,“ říká Miko.

Nedá se říct, že by se děti zajímaly o nějaké téma environmentální výchovy více nebo méně. Pozornost ale nejvíce strhávají případové studie o tom, jak všechno vypadá v praxi. Aktivní přístup a snaha o vyhnání žáků z lavic při environmentální výuce se zdá jako krok správným směrem.

K jinému přístupu v environmentální výchově nejvýrazněji přispívají neziskové organizace, které nabízí jak školení pro učitele, tak i mimoškolní aktivity pro děti. „Formuje se jiný přístup k učení, jde o aktivní zapojení. Dalo by se říci až na úrovni zážitkového učení,“ vysvětluje Michal Miko.

Nabídka různých kurzů v dnešní době stoupá. O tom svědčí i úspěchy podobných organizací ve společnosti. Jmenujme vzdělávací centrum TEREZA, které před pár lety vyhrálo v soutěži E.ON Energy Globe a zaměřuje se na tvorbu výukových materiálů pro školy a školky a projekty, jež podporují aktivní zapojení žáků.

Na environmentální výuku ve školách se zaměřuje i celostátní síť středisek ekologické výchovy Pavučina. Organizace podporuje takové vzdělání, které přispívá k udržitelnému rozvoji. Občanské sdružení Ekodomov se zase soustředí na zodpovědné využívání půdy, vodních zdrojů, surovin a energie. Kromě školení pro učitele a přednášek pro děti sdružení provozuje Dětský klub Šárynka a také nabízí ekologické kroužky pro děti. Projekt Recyklohraní je školní recyklační program vedený pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Má za úkol prohloubit znalosti žáků v oblasti nakládání s odpadem a recyklací.

Mimoškolní aktivity provozuje i středisko ekologické výchovy hl. m. Prahy Toulcův dvůr. Děti si vybírají z kroužků, které se zaměřují na přírodu a její ochranu, chovatelství nebo pěstování zeleniny a bylinek. Jedna z nejstarších organizací Hnutí Brontosaurus pak pořádá dětské tábory s ekologickou tematikou, zážitkové akce pro rodiče s dětmi nebo vede pravidelně se scházející dětské oddíly. To jsou jen příklady institucí, které se o environmentální výchovu dětí starají mimo školní lavice.

Předškoláci mají dnes možnost navštěvovat tzv. lesní školky, kde se klade důraz na pobyt v přírodě a vzdělávání mimo učebny. Zázemí školek má netradiční podobu, většinou se jedná o chatky nebo jurty a fungují jako alternativa ke klasickým mateřským školkám. Vzdělávání v těchto zařízeních probíhá v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem.

Děti se mohou do vzdělávacích činností zapojit i s rodičem, třeba v komunitních zahradách nebo rodinných centrech. V dnešní době poptávka po environmentálním vzdělávání roste napříč generacemi, takže není problém si najít kurz, přednášky, kroužky nebo celou komunitu zabývající se ekologickými tématy.

Environmentální vzdělávání se stává celosvětovou prioritou, jak předcházet poškozování životního prostředí nebo bojovat s klimatickou změnou. Trend environmentálního vzdělávání roste a jednotlivé země se snaží o propojení a sjednocení strategií v tom