Orientaci v české přírodě výletníkům velmi usnadňuje značení tras od Klubu českých turistů. Málokdo pochybuje o tom, že je nejlepší na světě. Trasy značené pro pěší, cyklisty, běžkaře, jezdce na koních i vozíčkáře dohromady měří asi 80 000 km.

• Že jsou průchodné a schůdné.
• Že na nich neporušíte žádný zákaz vstupu.
• Že tam nebudete nadměrně rušit zvířata – pokud tedy nebudete příliš hluční.
• Že s vámi počítají i majitelé pozemků, přes které trasy vedou.

Někde skutečně nemusí být dost značených tras, abyste po nich udělali tak dlouhý okruh, jaký potřebujete. Mimo značené trasy se ale můžete jednoduše dostat do míst, kam je vstup zakázaný. A to buď proto, že byste tam mohli někomu nebo něčemu vadit, nebo že tam na vás číhá nebezpečí.

Je dobré si uvědomit, že už jeden průchod lesem mimo cestu může zanechat citelné škody. Mimo cesty šlapete na mladé stromky, vzácné rostliny a ničíte hnízda na zemi.

U nás jde hlavně o porosty, kde je země pokrytá lišejníky. Křehký lišejník se může za sucha úplně rozlámat. Byliny jsou naopak citlivější během mokra. A písčité povrchy na svazích jsou zase náchylné na erozi.

Tam všude je lepší nešlapat. A pokud už v místě začíná být znatelně vyšlapaná pěšinka od lidí, měli byste zvolit jinou trasu, aby vegetace měla čas zregenerovat.

Samostatnou kapitolou jsou zkratky v místech, kde vyznačené trasy tvoří zatáčky. Oficiální cesta je na zátěž turistikou připravená – většinou je bez vegetace a bývá nějak zpevněná proti erozi.

Divoká zkratka pro chůzi určená není a urychlení výletu trak mívá za následek poškozené rostliny a erozi půdy. Voda stéká po vyšlapané cestě rychleji a odnáší živiny. Vznikají tak hluboké rýhy a degradované plochy bez vegetace.

V krajním případě může eroze postoupit tak daleko, že horní úsek původní cesty zcela zmizí odneseným materiálem a spodní úsek zmizí naopak pod takto sesypanou hlínou a kamením.

Vždy proto postupujte po oficiální trase. Úspora několika kroků nestojí za devastaci krajiny, která se pak obnovuje desítky let.