Jaké provozní náklady má sušička prádla

Z hlediska provedení rozdělujeme sušičky na:

• ventilační (neboli odvětrávací či odtahové)
• a kondenzační, které se liší podle toho, jestli vzduch ohřívá topné těleso, nebo tepelné čerpadlo.

Ventilační sušičky při svém provozu využívají ten nejjednodušší způsob sušení – během sušicího cyklu nabírají vzduch přímo z místnosti, poté ho ohřejí a ženou dovnitř bubnu. Ventilační sušičky vyžadují připojení na odvětrávací potrubí napojené na otvor ve zdi nebo v okně, kterým se pak teplý vzduch a pára ze sušičky odvádí přímo ven z bytu nebo domu. V dnešní době už se tyto sušičky spíš nepoužívají.

Oproti tomu kondenzační sušičky žádné speciální stavební úpravy kvůli odvádění vody nevyžadují. Vlhkost z prádla kondenzuje do sběrné nádržky (většinou o objemu 4–6 litrů), kterou je potřeba po každém sušicím programu vylít. A nebo ji připojit hadicí rovnou k odpadu. Podle toho, jak spotřebič ohřívá vzduch, se kondenzační sušičky ještě dělí takto:

• Kondenzační sušičky s topným tělesem. Ohřívají vzduch pomocí topného tělesa, ale nevyužívají zbytkového tepla z vlhkého vzduchu. Proto se vzduch musí zahřívat opakovaně, což zvyšuje spotřebu energie, a tedy i náklady na provoz.
• Kondenzační sušičky s tepelným čerpadlem. Využívají teplo, které vzniká během sušení pro další ohřev vzduchu, takže čerpadlo nemusí vzduch ohřívat znovu a znovu. A díky tomu se ušetří zhruba 40–50 % elektrické energie. Sušení navíc zvládají i při nižší teplotě kolem 50–55 °C. Jsou nejúspornější variantou, většina domácností má v dnešní době tento typ sušičky. Ty nejlevnější pořídíte od 10 tisíc korun.

Klasické sušičky bez tepelného čerpadla se používaly hlavně před lety, kdy představovaly levnou variantu. Byly ale neúsporné, jejich spotřeba byla více než dvojnásobná oproti těm s tepelným čerpadlem, takže je modernější sušičky téměř vytlačily z trhu. 

Z hlediska úspory energie by vás měl zajímat také údaj o účinnosti kondenzace. Udává se v procentech a ukazuje, kolik vlhkosti z prádla se zachytí a odteče do nádoby na kondenzát místo toho, aby unikala do okolního vzduchu a prádlo se sušilo déle.

Platí přitom, že čím vyšší je účinnost kondenzace, tím efektivněji sušička pracuje a spotřeba energie klesá. Je to z důvodu, že:

• sušička nemusí ohřívat vzduch tak dlouho nebo opakovaně, aby prádlo dostatečně vysušila,
• prádlo se suší rovnoměrně a rychleji, takže se program spouští na kratší dobu,
• vlhkost neuniká v takové míře do okolí, takže není potřeba vytápět místnost, ve které je sušička umístěná.

Ideálně vybírejte sušičku s účinností kondenzace třídy A, tedy nad 90 %, špičkové modely mají i 98 %.

Zvlášť domácnosti, které v bytě bojují s nedostatkem místa, dávají přednost kombinované pračce se sušičkou, která pere i suší. Takové spotřebiče ale většinou nepatří mezi úsporné, nejen z hlediska spotřeby energie, ale i vody.

U kombinovaných sušiček najdete na energetickém štítku dvě označení – jedno ukazuje na energetickou úspornost praní, druhé se vztahuje k praní a sušení dohromady. Druhý údaj přitom bývá o jednu až dvě energetické třídy horší než u praní. I když si tedy najdete spotřebič, který pro prací část splňuje úspornost na A, spolu se sušením přístroj celkově spadá do třídy B nebo C.

Většina kombinovaných sušiček má spotřebu kolem 250–300 kWh/100 cyklů (praní i sušení dohromady). Při přepočtu na jeden cyklus tak při ceně 7 korun za kilowatthodinu zaplatíte 17–21 korun. To je čtyřnásobek oproti samostatné sušičce třídy A. I když si odmyslíte, že je v tom i spotřeba za praní, stejně se tato kombinace spíš nevyplatí.