- Obnovitelné zdroje energie (zejména slunce a vítr) by v České republice mohly v nejlepším případě pokrývat přibližně 50–60 % roční spotřeby elektřiny.
- Vyšší pokrytí spotřeby je v současné chvíli téměř nemožné, respektive by znamenalo extrémní přebytky nevyužité energie a tím pádem i nápor na přenosovou a distribuční soustavu.
- Vyššího pokrytí spotřeby pomocí OZE bude teoreticky možné dosáhnout ve chvíli, kdy dokážeme dostatečné množství vyrobené energie uložit na později.
Kolik aktuálně máme obnovitelných zdrojů energie v našem energetickém mixu
V České republice byl ke konci roku 2025 ve všech elektrárnách instalovaný výkon přes 21 GW. Obnovitelné zdroje mají na tomto výkonu přibližně třetinový podíl, konkrétně máme
- 4,4 GW v solárních elektrárnách,
- 2,2 GW ve vodních elektrárnách
- a asi 0,3 GW ve větrných elektrárnách.
Je však potřeba zdůraznit, že „tabulkový“ výkon elektrárny není ten nejdůležitější parametr. Důležitější je, kolik elektrárna o daném výkonu dokáže reálně vyrobit elektřiny. Zatímco 1GW uhelná elektrárna vyrobí cca 4–6 TWh elektřiny ročně, například u solární elektrárny je toto číslo násobně menší, přibližně 1 TWh ročně.
Důvod je ten, že zatímco uhelná elektrárna může vyrábět elektřinu nonstop 24/7 (výroba se musí zastavit pouze při plánovaných odstávkách během údržby), solární elektrárna vyrábí jen za světla a za vhodných podmínek.
I když tedy na instalovaném výkonu všech elektráren v Česku mají OZE třetinový podíl, na celkovém pokrytí spotřeby elektřiny se podílí jen asi z 18 %.
Proč je potenciál obnovitelných zdrojů energie omezený
Čistě teoreticky dokážeme v Česku v solárních, větrných a vodních elektrárnách postavit 21 GW (nebo i více) výkonu, a tabulkově tím zcela nahradit všechny konvenční zdroje (jádro, uhlí, plyn). Neznamená to však, že tím dokážeme pokrýt také naši spotřebu elektřiny.
Obnovitelné zdroje energie mají totiž vždy klesající mezní přínos. Každá další přidaná GW výkonu OZE přidává nižší procento pokrytí spotřeby elektřiny. A co více – každá další přidaná GW výkonu zároveň produkuje v době výrobních špiček větší a větší množství nepotřebné elektřiny, což mimo jiné způsobuje zatížení distribuční a přenosové soustavy a přináší velké systémové náklady.
Na vině je nepravidelnost výroby (závislost na počasí) a také skutečnost, že křivka výroby je identická u všech solárních nebo větrných elektráren na daném území současně. Všechny větrníky/soláry bez výjimky vyrábí v danou chvíli hodně, málo, nebo nic. Nelze je podle aktuální potřeby zapínat, jako je to možné například u uhelných nebo plynových elektráren. Dochází tak k tomu, že v některých obdobích je elektřiny (navzdory vysokému instalovanému výkonu) málo a v některých chvílích naopak zbytečně moc.
Dokud nedokážeme nadbytečnou energii dostatečně rychle ukládat do baterií nebo jiných úložišť a využívat ji později v době nedostatku, bude potenciál OZE tímto jevem limitovaný.
Jaký je reálný potenciál obnovitelných zdrojů v Česku?
Spočítat přesné optimum, tedy výkon, který by pro jednotlivé obnovitelné zdroje v Česku znamenal nejvyšší pokrytí spotřeby (maximum využitelné energie) při zachování co nejnižších přebytků (minimum nadbytečné energie), je ošemetné. Vždy totiž záleží na počasí, spotřebě elektřiny, rozložení spotřeby v čase a podobně. Přesto se lze pomocí průměrování a s využitím historických dat dopočítat k relativně přesným číslům.
- Maximální potenciál solární energie se u nás pohybuje okolo výkonu 24 GW, který by dokázal vyrobit 18 TWh využitelné energie, a pokrýt tak roční spotřebu Česka přibližně z 27 %. V tomto případě by asi čtvrtina roční výroby z fotovoltaik (6 TWh) odtekla do sítě ve formě přetoků, pokud bychom ji nedokázali včas uložit do baterií. Další navýšení instalovaného výkonu by již jen málo zvýšilo pokrytí spotřeby, ale významně navyšovalo množství přetoků.
- Maximální potenciál větrné energie se u nás pohybuje na úrovni 7 GW. Větrníky v tomto případě vyrobí téměř 19 TWh elektřiny a pokryjí dalších asi 28 % roční spotřeby Česka. Přetoky do sítě jsou v tomto případě zanedbatelné v řádu jednotek procent. Čistě matematicky by bylo výhodné větrníků postavit ještě více, ale limitem je geografický profil našeho území – nemáme vysoké hory ani pobřežní oblasti, ve kterých pravidelně fouká vítr.
- Maximální potenciál vodní energie tak detailně prozkoumaný není – z důvodu našeho přírodního profilu, globální změny klimatu a nejistoty ohledně množství vody v řekách a roli přehrad se nové vodní elektrárny příliš nestaví. Aktuálních 2,2 GW výkonu a roční výroba asi 3 TWh elektřiny je tak číslem, které se v nejbližších letech příliš měnit nebude.
Sečteno a podtrženo: jak si Česko s využitím OZE stojí?
Největší nevyužitý potenciál máme jednoznačně ve větrné energii. Aktuálně je v Česku ve větrných turbínách instalováno jen asi 0,3 GW výkonu, v optimistickém scénáři bychom ale mohli mít až 7 GW výkonu, tedy 23× více. To vše při zachování velké využitelnosti vyrobené energie a minimálních přebytcích v rámci jednotek procent.
O něco menší, ale stále velký potenciál dřímá ve sluneční energii. Aktuálně je v Česku v solárech instalováno asi 4,4 GW výkonu, ale unesli bychom až 24 GW, čili přibližně 5× tolik. Jen je potřeba počítat s tím, že přibližně čtvrtinu vyrobené elektřiny při takovém solárním výkonu už nedokážeme využít a musí odtéci do sítě, nebo se uložit na později.
Potenciál vodních elektráren vzhledem k naší geografii a klimatické změně tolik neřešíme a počítáme s tím, že aktuálních 2,2 GW výkonu odpovídá našim realistickým možnostem.
Celkově můžeme pomocí OZE pokrýt až 60 % naší roční spotřeby (oproti současným 18 %). O zbylých 40 % se alespoň zatím stále musejí postarat konvenční řiditelné zdroje, v případě Česka zřejmě půjde o mix jaderných a plynových elektráren. Nezbytnou podmínkou pro přechod na OZE je v každém případě posílení a modernizace přenosové a distribuční soustavy.
Mohlo by vás také zajímat:
Energetická soběstačnost
