Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. I známé české přísloví vám může připomenout, že pokud hledáte v lese klid, neměli byste ho ani sami narušovat.

Když se člověk zabere do hovoru, může jeho intenzita občas stoupnout. A je normální, když děti zavýskají radostí z hezkého hříbku nebo žáby ve studánce. Ale nemělo by to rozhodně být pravidlo.

Po zdolání vrcholu je lepší si pocit vítězství vychutnat potichu. Kdyby se oslavné „Hurááááááá“ ozývalo na stejném místě třeba každých 5 minut, zvířata začnou okolí takového místa vnímat jako příliš nebezpečné. Hluk totiž berou jako ohrožení a ve stresu spotřebují cennou energii, která jim pak chybí.

S běžnými zvuky, jako je chůze po štěrkové cestě nebo hovor dvou lidí, se všichni obyvatelé lesa snadno vyrovnají. Ba naopak – aspoň nepřekvapíte třeba rodinku kanců v křoví u cesty, když o vás budou vědět předem.

Ale halekání – a případně hlasitá hudba – může kdejaké zvíře vyděsit. Například ptáci se orientují podle zvuků, komunikují tak a varují se před nebezpečím. Kvůli vám by pak důležité signály neslyšeli.

Pojďme tedy mluvit normálním hlasem, užívat si výhledy potichu a hlasitou hudbu si nechat na jindy. Díky tomu nebudou sokoli vyděšeně opouštět hnízda s mláďaty a další návštěvníci si spolu s vámi vychutnají kouzelné zvuky přírody.