Na co si dát pozor u kondenzačního plynového kotle

Plynový kondenzační kotel nejlépe funguje v kombinaci s nízkoteplotním topným systémem. Se starými radiátory kotel nedokáže naplno využít svoji kondenzační funkci, díky které je úspornější.
Instalace kondenzačního kotle vyžaduje napojení na svod odpadu (pro odtok kondenzátu) a také speciální komínovou vložku. Ve specifických případech, například pokud máte septik nebo domácí čističku odpadních vod, může být potřeba i neutralizační box.
Při výběru kondenzačního kotle zvažte velikost zásobníku na teplou vodu, obzvlášť pokud máte větší domácnost a/nebo více koupelen.

V čem se liší kondenzační kotel od běžného plynového kotle

Kondenzační kotel dostal svoje jméno podle toho, že při výrobě tepla dokáže využít horké spaliny zemního plynu (obsahují mimo jiné vodní páru). Kondenzační kotel páru vysráží (zkondenzuje), a tím dále využije teplo, které se přitom uvolní.

Detailněji celý proces popisujeme v článku Jak funguje plynový kondenzační kotel.

Takže zatímco u běžného kotle tyto spaliny bez užitku vyletí komínem, kondenzační kotel je dokáže efektivně využít.

Kondenzační kotel nejlépe funguje s nízkoteplotním topným systémem

Aby kondenzační kotel vysrážel vodní páru, která vzniká během spalování zemního plynu, musí ji ochladit. K tomu využívá tzv. vratnou vodu, vracející se z topného systému zpět do kotle. Vratná voda musí být dostatečně chladná, jinak se pára nevysráží – konkrétně by voda měla být chladnější než rosný bod. Ten se u spalin zemního plynu pohybuje v rozmezí 55–60 ^oC. Přesná hodnota záleží na složení spalin a provozních podmínkách (zejména tlaku).

V moderních topných systémech, jako jsou deskové radiátory nebo podlahové topení, mívá vratná voda teplotu cca 40 ^oC, takže horké spaliny zchladí dostatečně. Ve starých vysokoteplotních radiátorech bývá teplota vratné vody vyšší (často přes 60 ^oC) – děje se to zejména tehdy, pokud venku mrzne a kotel jede na plný výkon. V tu chvíli nedochází ke kondenzaci, kondenzační kotel ztrácí svou přidanou hodnotu a funguje jako běžný plynový kotel.

Platí tedy, že pokud máte doma staré litinové radiátory, kondenzační kotel často nevyužijete naplno. V takovém případě zvažte, zda by nedávalo smysl investovat do modernizace topného systému. Nejlépe uděláte, pokud se o tom poradíte s topenářem.

Jak modernizovat topný systém

V některých případech postačí vyměnit staré radiátory za větší a/nebo výkonnější, častěji ale modernizace topného systému zahrnuje kromě výměny kotle také výměnu radiátorů. Díky tomu pak zvládnete vytopit prostor i s nižší teplotou vody a kondenzační kotel může efektivně fungovat. Vždy se ale poraďte s odborníkem, který:

prohlédne stávající radiátory,
spočítá tepelné ztráty místnosti,
zjistí, zda je reálné místnost vytopit i s nižší teplotou topné vody,
a navrhne nejvhodnější řešení.

Co vyžaduje instalace kondenzačního kotle

Kondenzační vložka do komína

Kondenzační plynový kotel si žádá komín se speciální kondenzační vložkou. Spaliny, které proudí do komína, jsou totiž kyselé a to běžnou komínovou vložku (kovovou nebo dokonce hliníkovou) ničí. V kyselém prostředí začne kov velmi rychle korodovat, vložka se začne rozpadat, vlhkost prosákne do cihel, rozmáčí je a výsledkem je rozpadající se komín.

Kondenzační vložka slouží jako ochrana konstrukce komína. Je z plastu nebo z nerezu, takže ji kondenzát nepoškodí.

Instalace kondenzační vložky je standardní součástí práce topenářské firmy nebo autorizovaného instalačního technika, který vám plynový kotel montuje. Běžná praxe vypadá takto:

technik otevře sopouch (napojení kotle do komína),
shora spustí plastovou nebo nerezovou vložku do komínového průduchu,
vložku napojí na nový kotel,
provede utěsnění a revizi spalinové cesty.

U rodinných domů je to naprosto běžný úkon, a pokud je komín v dobrém stavu, není potřeba žádná zvláštní stavební úprava. Pokud si kupujete kondenzační kotel včetně instalace, bývá vložkování komína automaticky zahrnuto v ceně montáže.

Výměna starého plynového kotle v bytě

Montáž komínové vložky v bytovce je složitější, protože komíny v bytových domech jsou vyšší než u rodinných domů a na jeden komín je napojeno více domácností.
Komín je společnou částí domu, takže k zásahu do něj potřebujete souhlas SVJ nebo družstva.
Zapojit do společného komína různé typy kotlů může být problematické a často přímo nemožné. Spaliny ze starších a novějších kotlů jsou velmi rozdílné a potřebují odlišné tlakové poměry v komíně, aby se dostaly ven. Pokud by na jeden komín byly napojeny různé typy kotlů, nebylo by možné zaručit, že komín bude v takovém případě správně fungovat. V nejhorších případech by mohlo docházet až k úniku jedovatého oxidu uhelnatého (CO) do bytových jednotek.
Pokud bydlíte v bytovém domě, kde má každá domácnost vlastní kotel, a chcete vyměnit starý plynový kotel za moderní kondenzační, musíte se domluvit se sousedy, aby to udělali taky a všichni zároveň. V praxi to proto vypadá tak, že rozhodnutí o modernizaci topné soustavy v celém domě musí přijmout SVJ nebo výbor družstva.
V některých bytových domech může připadat v úvahu také odvod spalin přes venkovní stěnu domu, tzv. odkouření po fasádě. Nejde ale o univerzální řešení. Použít ho lze jen v technicky odůvodněných případech a za splnění přísných podmínek – mimo jiné kvůli bezpečnému rozptylu spalin, limitům CO a NO₂ u oken obytných místností a požadavkům na provedení spalinové cesty. Proto ho vždy musí posoudit projektant, kominík nebo autorizovaný technik. V bytovém domě je navíc potřeba počítat i se souhlasem SVJ nebo družstva, protože jde o zásah do společné části domu, tedy fasády.

Odvod kondenzátu do odpadu

Kondenzační kotel běžící na plný výkon vyprodukuje za hodinu cca 1–2 litry kondenzátu (vysrážené vodní páry). Tekutina stéká po stěnách výměníku kotle a shromažďuje se ve sběrné vaničce v dolní části kotle. Odtud je potřeba ji odvést do odpadu jako jakoukoliv jinou použitou vodu.

Kondenzát je mírně kyselý (mívá pH 3–4), a proto musí být veden v plastovém potrubí (PVC/PP/PE). Odpadní trubky z kovu by v kyselém prostředí velmi rychle korodovaly, stejně jako kovová komínová vložka.

U svodu kondenzátu z kotle do odpadu je potřeba dát si pozor na:

dostatečný spád odpadu – z toho důvodu, že kondenzátu je málo, má malý průtok, a proto jej nic „nestrhne“ (prohyb hadice nebo menší nečistota pak může odtok snadno zastavit),
ochranu proti zamrznutí – jelikož je kondenzátu málo a je poměrně studený (20–30 ^oC), zamrzne mnohem rychleji než třeba voda z pračky nebo z myčky.

Nejlépe uděláte, pokud si domluvíte návštěvu technika z firmy, od které si chcete kotel pořídit, ještě předtím, než si kotel pořídíte. Renomovaní prodejci mají obhlídku místa jako běžnou součást služby a často jde o nezávaznou prohlídku, kterou neplatíte. Technik zkontroluje možnost napojení na odpad i instalaci komínové vložky, stejně jako napojení na radiátory či topný systém.

Kdy je potřeba neutralizační jednotka

Neutralizační jednotka (nebo také neutralizační box) je malé zařízení, které se instaluje na odvod kondenzátu z kondenzačního kotle. Jejím úkolem je snížit kyselost kondenzátu, než odteče do kanalizace. Pokud má dům odpadní systém citlivý na kyselé prostředí (jako je třeba staré litinové nebo keramické potrubí), je instalace neutralizéru vhodná. Někdy tato povinnost může plynout přímo z projektové dokumentace – stává se to například u rekonstrukcí bytových domů, kde je odpad sveden do starých společných stoupaček.

Uvnitř neutralizačního boxu je granulát z vápence (uhličitan vápenatý) nebo podobného materiálu. Kyselý kondenzát boxem proteče, reaguje s granulátem, a tím se sníží jeho kyselost.

Neutralizační jednotka:

je nenápadná malá krabička pod kotlem nebo vedle něj,
vyžaduje pouze občasnou kontrolu nebo výměnu granulátu (typicky 1× za 1–2 roky),
stojí obvykle nižší tisíce korun.

Vypouštění kyselého kondenzátu (pH 3–4) do veřejné kanalizace se řídí místními kanalizačními řády a normou ČSN EN 12056. U malých domácích kotlů (do 25 kW) se v případě napojení na veřejnou městskou kanalizaci neutralizace většinou nevyžaduje, protože zásaditá odpadní voda z praček, myček a mýdel kyselost spolehlivě zneutralizuje sama přímo v potrubí. Pokud je ale odpad sveden do domácí čistírny odpadních vod (ČOV) nebo septiku, je potřeba neutralizaci vždy ověřit s projektantem, dodavatelem ČOV nebo příslušným správcem systému, protože kyselý kondenzát může narušit biologické čištění nebo poškodit části odpadního systému.

Výkon a nastavení kondenzačního plynového kotle

Tady budeme velmi struční, protože jde o otázku, kterou nebudete řešit sami – a ani bychom to nedoporučovali. Výběr správné velikosti (resp. výkonu) kotle závisí na spoustě proměnných – například jak velký máte dům, jak máte vyřešené topení nebo jaký máte termostat. Solidní prodejce vám poskytne poradenství s výběrem kotle a následnou instalaci a nastavení kotle jako standardní součást služeb.

Nezapomínejte na pravidelné revize a servis

U kondenzačních plynových kotlů máte zákonnou povinnost nechat jednou za dva roky kotel zkontrolovat, zda jsou v pořádku spalinové cesty (jde zejména o prevenci úniků plynu). Pravidelný roční servis kotle bývá také podmínkou pro zachování prodloužené záruky na kotel.

Více si přečtěte v samostatném článku o revizi kotlů.

Jakou zvolit velikost zásobníku na teplou vodu

Jestliže potřebujete, aby vám kondenzační kotel ohříval i užitkovou vodu, určitě volte kotel se zásobníkem. Jde o uživatelsky komfortnější řešení – teplá voda je vždy připravená k odběru, nemusíte čekat, až se voda „nahřeje“ jako u průtokového ohřevu.

Zásobník vybírejte podle toho, kolik osob žije ve vaší domácnosti a kolik máte koupelen. Pozor si dejte na kondenzační kotle s velmi malým zásobníkem (cca 5–15 litrů). Ten běžné domácnosti neposkytne komfort dostupné teplé vody. Dá se použít maximálně pro malé byty (garsonky či 1+1), kde je kotel umístěn přímo v koupelně nebo blízko ní.

Počet osob v domácnosti	Doporučená velikost zásobníku
1–2	80–100 l
3–4	120–150 l
5 a více	150–200 l
Velmi vysoký odběr (např. pokud máte vířivku)	200 a více l

Na co si dávat pozor u plynových kondenzačních kotlů

V čem se liší kondenzační kotel od běžného plynového kotle