Akcelerační oblasti pro obnovitelné zdroje energie: kde se nacházejí a jaká pravidla v nich platí

Původně se prověřovalo 110 oblastí v Česku o celkové výměře 2 685 km2, už v první fázi posuzování vlivů na životní prostředí však bylo 16 oblastí vypuštěno. Do veřejného projednání se dostalo 94 oblastí. 10. července 2026 vydalo Ministerstvo životního prostředí (MŽP) stanovisko SEA, kterým dalších 33 oblastí vyřadilo a 15 zmenšilo.

Ve finální podobě vymezení je 61 akceleračních oblastí o výměře 297 km²:

•  49 pro větrné elektrárny (značené jako AOV) o rozloze 284 km2,

•  12 pro fotovoltaiku (AOS) o rozloze 13 km2.

Celková výměra akceleračních oblastí činí necelých 0,38 % území České republiky a představuje 11 % původně uvažované plochy a 45 % původního počtu oblastí.

MŽP zveřejnilo společně s Výzkumným ústavem pro krajinu mapový portál, na kterém barevně (ve stylu semaforu) ukazuje míru rizika konfliktu výstavby VTE/FVE s ochranou jiných veřejných zájmů. Sem patří ochrana přírody a krajiny, bezpečnost státu, státní památková péče apod.:

• červené označení – území, kde se vymezení akceleračních oblastí pro jednotlivé obnovitelné zdroje zakazuje,

• žluté označení – území, kde je potřeba pečlivě a individuálně posoudit každý návrh,

• zelené označení – území s minimálním konfliktem s ochranou veřejných zájmů.

Z vymezení akceleračních oblastí pro větrné elektrárny vyplývá, že rozhodujícím kritériem nebylo, jak moc v dané oblasti fouká, ale co nejmenší konflikt s jinými veřejnými zájmy. AO tedy vznikaly primárně tam, kde elektrárny budou co nejméně narušovat okolí.

Ke každé akcelerační oblasti se podle ZOZE vydává územní opatření o podmínkách a zmírňujících opatřeních pro povolení, provedení a užívání záměrů. To je dokument, který stanoví, co přesně v dané lokalitě platí – od maximální výšky větrných elektráren přes technická opatření až po provozní omezení. Každý investor tedy ví předem, jaká pravidla uvnitř AO platí:

• Pokud je záměr investora v souladu s podmínkami územního opatření, stavební úřad rozhodne o žádosti o povolení záměru pro využití OZE v akcelerační oblasti do 60 dnů.

• Záměr v AO zpravidla nepodléhá posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Podle MŽP se však správnost nastavených podmínek vždy ověří v rámci jednotného environmentálního stanoviska nebo složkové legislativy.

• V akcelerační oblasti se nevyžaduje souhlas z hlediska krajinného rázu, protože ten byl posouzen už při vymezování.

Jde tedy zejména o rychlost – odhaduje se, že celý povolovací proces by se v akcelerační oblasti mohl stihnout do jednoho roku, oproti dnešnímu stavu, kdy získání všech povolení pro větrnou elektrárnu trvá deset i více let.

Odborníci ve veřejných diskuzích upozorňují, že řada zpřísňujících podmínek může vést ke stavu, kdy bude v akceleračních oblastech složitější postavit větrnou elektrárnu než mimo ně.

Výška větrných elektráren

Nejmodernější turbíny od předních evropských výrobců (např. Enercon, Nordex nebo Vestas) měří 262,5 – 285 metrů. V akceleračních oblastech však nejčastěji platí limit 185 až 200 metrů. Z květnové analýzy České společnosti pro větrnou energii (ČSVE) a Komory OZE, která zkoumala původní návrh AO, vyplynulo, že pouze 32 zón umožňovalo výšku 250 metrů (což je dnešní běžná úroveň, nedosahuje však výšky moderních turbín). Nejnižší limit 160 metrů se objevil v oblasti Kryštofovy Hamry – takové elektrárny se však dnes již prakticky nevyrábějí.

Moderní typy elektráren (přesahující výšku 250 metrů) přitom vyrobí zhruba 2,5krát tolik energie, co menší VTE do 160 metrů. Znamená to, že abychom „dohnali“ výkon vyšších turbín, budeme muset postavit více těch malých.

Odpuzovače a detekční systémy

Jedna z podmínek výstavby větrných elektráren ukládá investorům osadit větrné elektrárny odpuzovači nebo detekčními systémy. Odpuzovače odrazují ptáky a netopýry od letu v bezprostředním okolí turbín, detekční systémy při zaznamenání ptáka elektrárnu zpomalí nebo zastaví.

Kritici upozorňují, že toto opatření by se nemělo zavádět plošně, ale mělo by se posuzovat individuálně podle konkrétní lokality a projektu. Kromě toho by akcelerační oblasti měly být z principu vymezeny tam, kde je minimální či žádné riziko konfliktu s ochranou přírody (tedy i s větším výskytem ptáků).

Výstavba na zemědělské půdě

Pokud bude chtít investor postavit elektrárny na zemědělské půdě první a druhé třídy ochrany, bude muset prokázat, že neexistuje vhodnější alternativní umístění.

Tato podmínka je zvláštní v kontextu novely stavebního zákona, podle které se u staveb pro energetickou bezpečnost už alternativy umístění řešit nemusí – v akceleračních oblastech, kde by výstavba měla probíhat jednodušeji, však zůstává.

Větrná energetika v Česku patří k nejméně využitým obnovitelným zdrojům – české větrné elektrárny o výkonu 0,38 GW v roce 2025 vyrobily 604 GWh, což je pouze 1% podíl na celkové roční spotřebě (v roce 2025 v Evropské unii větrná energie průměrně pokrývá zhruba 19 % spotřeby).

Podle Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu z roku 2024 má Česká republika za cíl do roku 2030 zvýšit výkon větrných elektráren na 1,5 GW – přičemž teoretický potenciál 49 akceleračních oblastí pro VTE je cca 3 GW.

K naplnění cíle tedy zbývá instalovat výkon přibližně 1,12 GW (1 120 MW). To by znamenalo tempo přírůstku kolem 250 MW ročně – podle Svazu moderní energetiky v roce 2025 v Česku však přibylo pouze 13 MW výkonu. To nás řadí na konec evropského žebříčku – pro srovnání, Německo ve stejném roce instalovalo 5 200 MW. Dokonce i Ukrajina v roce 2025 zvládla instalovat 325 MW výkonu.