Vedro, sucho a energetika: jak vysoké teploty ovlivňují elektřinu a její cenu

Jaderné elektrárny s průtočným chlazením odebírají vodu přímo z řeky, využívají ji k ochlazení reaktoru a pak ji vracejí zpátky. Jejich velkým omezením jsou hygienické limity – kvůli říčnímu ekosystému nemohou vracet do oběhu příliš teplou vodu. Například ve Francii je ve většině případů povoleno, aby elektrárna ohřála vodu maximálně o 3 °C a zároveň nevracela vodu teplejší než 28 °C.

V Rumunsku nebo Maďarsku, kde během léta 2026 také odstavovali jaderné elektrárny, byl hlavním limitem průtok Dunaje. Hladina řeky jednoduše klesla na takovou úroveň, že už nedosáhla na nasávací mechanismus. V Rumunsku dokonce kvůli tomu odstřelovali břeh, aby hladinu řeky zvýšili a provoz své elektrárny dočasně zachránili.

Nízký průtok a vysoká teplota mají zároveň kumulativní efekt. Pokud je v řece málo vody, rychleji se ohřívá a jadernou elektrárnu pak omezují oba limity naráz – jak teplota vody, tak její průtok. V Rumunsku a Maďarsku mají sice mírně vyšší limit na teplotu vypouštěné vody než ve Francii (cca 30 °C), ale když udeří vedra, pracují mnohdy na hraně tohoto limitu.

České jaderné elektrárny Dukovany a Temelín nejsou chlazeny průtočně, tedy vodou přímo z řeky, ale pomocí chladicích věží. Vodu navíc neberou z řeky, ale z velkých vodních nádrží – Dalešic, respektive Hněvkovic.

Tento způsob chlazení je mnohem méně náročný na spotřebu vody (reálně jde jen o odpar z chladicích věží, zbytková voda se vrací zpět) a nevadí mu ani teplejší voda. Potenciálním rizikem do budoucna může být jen velké sucho – pokud by průtoky řek, které vodní nádrže napájí, byly dlouhodobě pod průměrem, nádrže jednoduše vyschnou. Například řeka Jihlava, která přivádí vodu do Dalešic, měla v závěru suché etapy roku 2026 na některých místech jen kolem 10 % svého průměrného průtoku.

Velké vlny veder a suchých období vedou k tomu, že při diskusi o nových jaderných blocích se v Česku spekuluje o variantě suchého chlazení, případně o kombinaci více způsobů chlazení, aby spotřeba vody byla co nejnižší.

• Z obnovitelných zdrojů mají vedra a sucha největší dopad na vodní elektrárny. Pokud je v řekách nebo přehradách málo vody, jednoduše nemohou pracovat buď vůbec, nebo velmi omezeně. V Česku ale tvoří vodní elektrárny jen malý podíl energetického mixu a jejich výpadek je proto zanedbatelný.

• Vedra neprospívají ani větrným elektrárnám. Při velkém teple a suchu je ve výškách řidší vzduch, který nese méně energie. Laicky řečeno – nefouká. Pokles výroby může být v horkých dnech klidně i 30–50 % oproti průměru.

• Pomyslným vítězem veder jsou tak fotovoltaické elektrárny. Ty sice mají při vysokých teplotách také mírně nižší výkon, ale to je bohatě vykompenzováno tím, že celý den je jasno a svítí slunce. Evropská energetika právě na sluneční energii může během horkých letních období spoléhat.

Pohled na trh energií v horkém létě 2026 potvrzuje, že dokud jsou v provozu fotovoltaické elektrárny, je elektřina na krátkodobém trhu velmi levná, často úplně zadarmo. Jakmile ale večer zapadne slunce, jde cena výrazně nahoru, v těch nejteplejších dnech až k 600–800 eur za MWh, což je přibližně dvojnásobek až trojnásobek běžné večerní ceny, když extrémní tepla nejsou.

Jen pro kontext – na dlouhodobém trhu se cena elektřiny obchoduje přibližně za 100 eur/MWh. Na tyto ceny nicméně krátkodobé odstávky nebo výkyvy nemají zásadní vliv.

Vlny veder zvyšují spotřebu elektřiny kvůli chlazení. Domácnosti pouští klimatizace, firmy více chladí své provozy, datová centra musí intenzivněji chladit serverovny atp.

Nárůst spotřeby je v každé zemi jiný. Například v Česku jde o jednotky procent, zejména proto, že klimatizaci má jenom pětina domácností. Země, kde je klimatizací více (na jihu Evropy má klimatizaci přes 50 % domácností), mají nárůst spotřeby v desítkách procent.

Kromě toho kladou vysoké teploty nápor také na přenosové a distribuční soustavy. Vodiče se ohřívají a prověšují, zároveň se zhoršuje chlazení transformátorů a kabelů. Elektrizační soustavy tedy musejí přenést více energie, ale mají ztížené podmínky.

Sucho má vliv na energetiku také v oblasti přepravy energetických surovin. Lodě přes Dunaj nebo Rýn přepravují velké množství uhlí a plynu, ale v případě nižší splavnosti řek se tyto dodávky opožďují. V Německu proto v létě 2026 dočasně povolili i kamionovou dopravu pro případy, ve kterých je standardně zakázaná.

Léto roku 2026 bylo teplé a suché, ale data naznačují, že nešlo o extrém. Z pohledu srážek to byl lehce podprůměrný rok a v historii jsme měli i mnohem sušší roky. Problém způsobily zejména vysoké teploty a zvyšující se odpar z krajiny, což je trend, který se bude vracet i v dalších letech.

Energetika budoucnosti proto zřejmě bude spoléhat na nižší využívání vody pro chlazení. Z technologií se nabízí suché chlazení pomocí proudícího vzduchu, z pohledu energetického mixu pak ještě větší důraz na fotovoltaické elektrárny. Ty v letních dnech vyrábějí na maximum, teplo ani sucho jim příliš nevadí a není potřeba je chladit. Navíc nejsou závislé na dovozu surovin, tedy na splavnosti řek.

Jejich jediný letní limit – že nevyrábí přes noc – je možné kompenzovat dostatečným výkonem a kapacitou baterií a efektivním využitím jejich výroby přes den. S tím se pojí například sdílení elektřiny nebo vyšší flexibilita na straně spotřeby.