- V Česku pravidelně třídí odpad 75 % obyvatel. V roce 2023 jsme vyprodukovali 38 milionů tun odpadu, z toho se 87 % podařilo dál využít.
- Recyklace, upcyklace, opětovné využití (re-use) nebo opravy pomáhají množství odpadu snižovat a šetřit přírodní zdroje i energii.
- Odpad, který už nejde znovu použít ani recyklovat, se dá alespoň energeticky využít – ve speciálních spalovnách ZEVO se z něj vyrábí elektřina i teplo a objem odpadu se tím zmenší až o 90 %.
Podle zákona o odpadech je každý povinen nakládat s odpady tak, aby se minimalizovalo jejich množství a co nejvíce materiálů se využilo znovu. Ze statistik z roku 2025 vyplývá, že v Česku pravidelně třídí odpad 75 % obyvatel, což je usnadněno hustou sběrnou sítí – průměrná docházková vzdálenost k nádobám na tříděný odpad je aktuálně 87 metrů.
Každý kraj či obec si nastavují vlastní pravidla třídění. Někde se odpad odkládá do pouličních kontejnerů, jinde upřednostňují pytlový sběr – obyvatelé odpad roztřídí doma do barevných pytlů podle druhu (papír, plast, sklo), ty vynesou jednou za čas před dům a pracovníci komunálních služeb je odvezou k dalšímu zpracování.
Základ třídění ale zůstává pro všechny stejný:
| Barva kontejneru | Co do něj patří ✔ | Co do něj nepatří ✘ | |
| Papír | Noviny a časopisy, knihy, kartony, lepenka, krabice, obálky, plata od vajec, ruličky od toaletního papíru. | Mastný papír, mastné krabice od pizzy, použité kapesníky nebo ubrousky. | |
| Plast | PET lahve, plastové sáčky a fólie, kelímky od jogurtů, plastové tašky, plechovky, konzervy, alobal, plastové obaly od kosmetiky a čisticích prostředků. | Nádoby od barev, lahve s olejem, plasty s příměsí kovů (například plastové a kovové části dohromady). | |
| Sklo | Skleněné lahve (od vína, limonád), sklenice od marmelád a zavařenin, barevné a bílé sklo. | Keramika, porcelán, zrcadla, varné sklo, sklo z obrazovek. | |
| Nápojové kartony | Sešlapané krabice od mléka nebo džusů (záleží na každé obci – někde je můžete vyhodit i do papíru či plastu), krabice od vína. | Měkké sáčky od kávy, prášku, kartony se zbytky nápojů a potravin. | |
| Bioodpad | Zbytky jídla, rostlinné odpady z kuchyně a zahrady, čajové pytlíky, posekaná tráva, popel, peří a podobně. | Kosti, tuky, oleje, maso, exkrementy. | |
| Elektro | Drobná elektrozařízení (jako mobily, fény, nabíječky, sluchátka, klávesnice, elektronické hračky a podobně), použité baterie. | Velké elektrospotřebiče jako například televize, monitory či pračky, ani zářivky nebo úsporné žárovky. | |
| Směsný odpad | Vše, co nelze vytřídit do jiných kontejnerů. | Vše, co lze vytřídit do kontejnerů na tříděný odpad, nebezpečné odpady, elektroodpad a objemné odpady. | |
Proč má smysl třídit odpad?
Protože se tím šetří přírodní zdroje surovin a energie a zároveň se snižuje množství odpadu, který končí na skládkách (skládkování bude stejně v nejbližších letech zakázáno). Díky tomu se méně znečišťuje životní prostředí a materiály i energie se mohou znovu využít při výrobě nových produktů.
Jednoduše řečeno: když třídíme odpad, umožňujeme, aby se s ním dalo dál pracovat – stává se z něj materiál, který lze znovu prakticky využít. Podle Ministerstva životního prostředí se v Česku v roce 2023 vyprodukovalo přibližně 38 milionů tun odpadu, přičemž 87 % z tohoto množství se využilo dál.
Existuje několik způsobů:
1. Recyklace
Znamená zpracování odpadu tak, aby se z něj mohly vyrobit nové výrobky nebo materiály.
Aby mohla recyklace vůbec proběhnout, je potřeba odpad roztřídit – to je první krok, který dělají lidé doma. Následně se odpad dotřiďuje a čistí v recyklačních centrech, poté se zpracuje – taví, drtí, lisuje nebo přeměňuje na surovinu, ze které vznikají nové produkty.
Příklady recyklace:
- z plastových lahví vznikají třeba výplně zimních bund, fólie nebo obaly, zahradní nábytek či zátěžové koberce,
- z papíru se vyrábějí nové krabice, sešity, toaletní papír nebo plata na vejce,
- z použitého skla se taví nové lahve a sklenice,
- z kovů vznikají nové plechovky nebo části strojů.
Recyklace tak snižuje potřebu těžby nových surovin a spotřeby energie při výrobě. Například recyklací hliníku se ušetří až 95 % energie oproti výrobě z bauxitu (rudy, ze které se hliník získává), přičemž recyklovaný hliník si zachovává stejnou kvalitu jako nový. Tento proces je navíc výrazně šetrnější k životnímu prostředí, protože omezuje emise skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého.
V roce 2023 se ze všech vyprodukovaných odpadků podařilo zrecyklovat přes 46 % – to je asi 17,6 milionu tun odpadu.
Recyklace fotovoltaik a větrníků
Zákon o odpadech nařizuje i recyklaci fotovoltaických panelů. Při jejich likvidaci musí být zachováno alespoň 85 % hmotnosti pro pozdější využití a minimálně 80 % jejich hmotnosti se musí recyklovat. Díky převaze snadno recyklovatelných materiálů, jako je sklo (70–75 %) a hliník (10–15 %), se obvykle zrecykluje více než 90 % hmotnosti panelu. Zbytek tvoří plasty, křemíkové wafery, měď a stříbro. Více si přečtete v článku o recyklaci solárních panelů.
Velmi dobře recyklovatelná je i většina součástí větrných elektráren, a to až z 85–90 %. Největší výzvou jsou lopatky rotoru vyrobené z kompozitních materiálů. V praxi se lopatky většinou na místě rozřežou na menší kusy a dopraví do recyklačních firem, které se na jejich likvidaci specializují. Tam se rozdrtí a výsledný materiál se používá při výrobě cementu. Některé části lopatek se nově využívají třeba v konstrukcích dětských hřišť nebo jako designové prvky v architektuře.
2. Upcyklace
Je to způsob, jak starým nebo nepotřebným věcem dát nový život – a často i větší hodnotu, než měly původně. Na rozdíl od recyklace, kde se materiál rozkládá a zpracovává na nový, při upcyklaci se výrobek přetváří přímo.
V praxi to znamená, že například:
- z dřevěné palety vznikne nový kus nábytku,
- ze starého textilu taška nebo kobereček,
- a z prázdných sklenic třeba stylové dózy na potraviny.
Kreativní nápady tak nejen snižují množství odpadu, ale zároveň podporují udržitelnost a šetří přírodní zdroje. Navíc to má i pozitivní společenský dopad – upcyklaci často využívají lokální tvůrci nebo sociální podniky, které dávají práci lidem znevýhodněným na trhu práce.
3. Re-use
Představuje opakované použití nějaké věci, aniž by se měnila na nový materiál nebo jiný výrobek. Jde vlastně o nejpřirozenější způsob, jak s odpadem nakládat – věci se nepřetvářejí ani nerozkládají, jen se používají znovu pro stejný nebo podobný účel.
Příklady re-use přístupu:
- skleněné sklenice od džemů nebo okurek se využijí jako nádoby na potraviny nebo na skladování,
- oblečení se daruje charitě nebo do second-handu,
- staré knihy si lidé vymění mezi sebou nebo je darují knihovnám či do knihobudky.
Takový přístup prodlužuje životní cyklus výrobků a podporuje princip cirkulární ekonomiky, kdy se materiály a produkty v oběhu udržují co nejdéle a nevzniká zbytečný odpad. Zároveň vede k vědomému nakupování – lidé si více rozmyslí, co skutečně potřebují, dávají věcem druhou šanci a přispívají k udržitelnějšímu způsobu života.
Roste počet re-use pointů
V praxi se re-use přístup rozvíjí i díky takzvaným re-use pointům – místům, kam lidé odevzdají věci, které už nepotřebují, ale jsou stále použitelné. Například nádobí, hračky, knihy, nábytek nebo třeba sportovní vybavení. Tyto věci si pak může někdo jiný zdarma nebo za symbolickou cenu odnést.
V Česku se taková re-use centra postupně rozšiřují – často fungují při sběrných dvorech, někde i jako malé second-handy provozované městy nebo neziskovkami. Například Praha, Brno nebo Ostrava už mají vlastní síť re-use center.
V roce 2024 bylo do re-use pointů odevzdáno přes 14 tisíc předmětů, z nichž více než 90 % našlo nové uplatnění.
4. Repair
Oprava je další způsob, jak odpadu dopředu předcházet a prodloužit život věcí, které už máme. Místo toho, abychom rozbitý výrobek vyhodili, můžeme ho opravit – sami nebo s pomocí odborníků. Tím se šetří materiál, energie i peníze, které by jinak padly na výrobu nového produktu.
V posledních letech se z oprav stává trend – vznikají i takzvaná repair café, kde se lidé scházejí, aby si navzájem pomáhali s opravou spotřebičů, kol, počítačů, oblečení nebo hraček.
Co se zbytkem? Odpad se využije energeticky
Odpad, který již nelze recyklovat ani jinak dál využít, putuje do spalovny. I přesto může být tato cesta šetrná k přírodě, pokud se odpad energeticky využije – tedy spálí za účelem výroby elektřiny nebo tepla. K tomu slouží speciální spalovny známé jako ZEVO (zařízení pro energetické využití odpadu).
Moderní ZEVO dokáží získat z odpadu energii efektivně a zároveň minimalizovat škodlivé emise. Často využívají takzvanou kogeneraci, tedy současnou výrobu tepla i elektřiny. Prakticky to funguje tak, že energii z odpadu využijí k výrobě páry, která pohání turbínu a generátor pro výrobu elektřiny. Zbylé teplo se pak využívá k vytápění domácností a objektů.
Spalování s výrobou energie snižuje objem odpadu až o 90 %, takže výrazně klesá tlak na skládky – to je významné hlavně u materiálů, které se rozkládají až stovky let a při rozkladu uvolňují skleníkové plyny. Navíc se díky využití energie snižuje potřeba využívání fosilních paliv.
ZEVO v Brně ze spalování odpadů pokryje roční spotřebu 40 tisíc domácností
První moderní zařízení na energetické využívání odpadů v Česku bylo vybudováno na konci 80. let minulého století v Brně. Jeho stávající kapacita je asi 248 tisíc tun odpadu ročně, což znamená pokrytí roční spotřeby tepla pro 40 tisíc domácností a elektřiny pro 20 tisíc domácností. Za hodinu se v brněnském ZEVO spálí 14 tun odpadu při výhřevnosti 11–13 MJ/kg.
Podle Českého statistického úřadu se v Česku v roce 2023 energeticky využilo 1,4 milionu tun odpadu, což představuje přibližně 3,7 % z celkového množství.
Další výhody energetického využití odpadu:
- Energie vyrobená z odpadu šetří neobnovitelné zdroje surovin a energie.
- V procesu se oddělí železný šrot či barevné kovy, které se následně využívají jako druhotné suroviny.
- Po spálení zůstane popel a škvára, které slouží jako materiál ve stavebnictví, třeba při výrobě cementu či dlažby.
- Procesem spalováním se odpad zredukuje na 10 % původního objemu.
Každý odpad má svou výhřevnost, která ukazuje, kolik energie lze jeho spalováním získat. Záleží vždy na přesném složení, zpravidla má ale směsný komunální odpad kolem 8–13 MJ/kg. Pro srovnání palivové dřevo má zhruba 15 MJ/kg a hnědé uhlí asi 17 MJ/kg.
Odpad s výhřevností nad 6,5 MJ/kg obsahuje dostatek energie, aby jeho spalování bylo efektivní a ekonomicky i ekologicky smysluplné. Od roku 2030 bude ze zákona zakázáno ukládat na skládky odpad s výhřevností nad touto hranicí, takže se bude muset energeticky využít.
Mohlo by vás také zajímat
Recyklace solárních panelů: co všechno lze recyklovat a v čem je největší výzva?
