Když zima není: Spasí lyžování umělý sníh?

Letošní sezona dopadla na české vlekaře tvrdě. Nařízení vlády ze třináctého března, uzavírající sjezdovky kvůli onemocnění covid-19, se stalo v podstatě jen smutnou tečkou za celým příběhem, jehož zápletku od počátku diktovaly především vysoké, nebo spíš nedostatečně nízké teploty. Letošní zima byla výjimečně teplá, suchá, slunečná a například v prosinci dosáhly teploty o necelé tři stupně výše, než činil dlouhodobý normální stav z let 1981 až 2010. Bohužel to nebylo poprvé.

V následujících měsících se ukáže, jaký bude mít daná situace vliv na stav podzemních vod a kolik vrásek nadělá českým zemědělcům a zahrádkářům. Pro teď se ale pojďme ještě na chvíli vrátit na tuzemské svahy, kde byl sníh nahrazen bující květenou. Vlekaři a provozovatelé ski areálů, jak si lze snadno představit, mají totiž důvod ke starostem už teď.

Hlavním centrem tuzemského zimního klouzání se v průběhu let stala Pec pod Sněžkou, první vlek, poháněný motorem z tanku, se na našem území objevil na krkonošské Muldě u Husovy boudy v roce 1957. Umělé zasněžování tou dobou už ve světě existovalo dobrých pět let a dočkalo se své premiéry v Catskill Mountains v Appalačském pohoří.

Nutno dodat, že ani v tomto ohledu se socialistické Československo nebránilo pokroku. První umělé vločky byly u nás vypuštěny na svah již 12. listopadu 1965 v krušnohorské Zadní Telnici nedaleko Ústí nad Labem, a to poprvé v celém socialistickém bloku. Od té chvíle mohli provozovatelé sjezdovek a běžeckých tratí spát o něco klidněji ve víře, že alespoň na chvíli skutečně poručili větru dešti. Nyní se však mění pravidla hry.

S umělým zasněžováním bude – viděno ekologickou optikou – vždycky problém. Nepřirozeně prodlužuje trvání zimy, což ovlivňuje vegetační cykly, delší lyžařské sezony znamenají méně klidu pro zvěř a více odpadků na uklizení, protiargumentů je zkrátka dost. A vše nasvědčuje tomu, že si sněžná česká ani zahraniční děla hned tak neodpočinou. 

Společná studie výzkumníků z Neuchâtelské univerzity a z Institutu pro sníh a laviny uvádí, že švýcarské rezorty ztratily od roku 1970 více než měsíc pokrytí sněhem, sezona začíná o dvanáct dní později a končí o pětadvacet dnů dříve. Podobné zprávy se hrnou z celé Evropy. A třebaže loňské bádání Pavla Tremla z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka dokazuje, že umělý sníh z přírodních zdrojů nezpůsobuje výraznější kontaminaci půdy ani vody, pokud již není kontaminovaný samotný vodní zdroj, provozovatelé ski areálů si mohou mnout ruce jen z části a krátce.                  

Sebešetrnější vodní dělo je i nadále k ničemu bez vody. A té je třeba opravdu hodně. Výměra plochy zasněžovaných sjezdovek v ČR činí dle údajů Asociace horských středisek ČR 1470 hektarů. K zasypání takové výměry vyrobenými sněžnými krystalky jsou třeba tři miliony m³ vody ročně. To je zhruba objem vodní nádrže Jordán v Táboře. Spotřeba energie pro zasněžování sice klesá a nyní vyjde na přibližně 3 kWh energie denně na jednoho lyžaře, ale musíme si uvědomit, že jedno středisko jich každý den navštíví i několik tisíc. A zásoby vody se tenčí. Na mnoha místech přestává být odkud brát.                

Vloni to týdeníku Euro potvrdil například i Petr Chrostek z beskydských Pusteven s tím, že napájející bystřiny jednoduše vyschly: „Situace je tak kritická, že množství vody není v žádném případě dostatečné ani k zasněžení jediné sjezdovky. Kvůli klimatickým změnám v posledních letech už totiž také neplatí, že v zimě je na Pustevnách ve výšce nad tisíci metry nad mořem sníh vždycky.

“Tomáš Klinský, provozovatel lokální sjezdovky Skiareál Šerlišský mlýn u Deštné v Orlických horách, ale míní, že tak zle jako letos ještě nebylo: „Mohu potvrdit, že katastrofální zima, co se týče přírodního sněhu, byla ta letošní. V minulých letech vždy něco napadlo, ale otázkou je, kdy. V našem oboru je velmi nutné areál rozjet nejdéle na vánoční svátky. V případě, že spoléháte na přírodní sníh, je to obrovské riziko. Navíc klienti v dnešní době nejsou ochotni lyžovat na špatně připravených a nedosněžených svazích. Loni byla situace zcela jiná, v lednu napadlo obrovské množství sněhu a dosněžovat již nebylo potřeba.“

A co tedy mohou vlekaři dělat, když nenapadne?

Variant není mnoho. Jistou, nicméně ilegální cestou je začít brát vodu ze zapovězených míst. Na podobnou činnost ale myslí jednak vodní zákon a jednak Česká inspekce životního prostředí, jež má pravomoc udělovat relativně nepříjemné finanční postihy. Letos se o tom na vlastní kůži přesvědčila společnost Mega Plus, provozující SkiResort Černá hora – Pec, jíž byla vyměřena pokuta ve výši 120 000 Kč za přílišné, povolení překračující vytěžování místních potoků. Provozovatelé lyžařského areálu v Koutech nad Desnou na Šumpersku ze společnosti K3 Sport si pak na konci loňského roku odnesli souhrnný „flastr“ v podobě téměř tří set tisíc za černý odběr vody z řeky Desná v časech sucha. Tuto cestu tedy rozhodně nelze doporučit ani z etického, ani z ekonomického hlediska.

Variantou číslo dvě je pak vytváření rezerv na horší časy. Ani to se ale neobejde bez problémů. Vytvoření akumulačních vodních rezervoárů, které lze vidět u některých svahů, není za hubičku i papírování je náročné, ale především je potřeba najít vhodný rovný prostor. Navíc se jedná o řešení určené pouze pro menší sjezdovky, tedy pokud by si vlekař nechtěl k rozsáhlému areálu vybudovat rovnou vlastní přehradu.

Bohužel cestou není ani výstavba tzv. sněžných farem, známých například ze švýcarského Davosu. Tam je před koncem sezony jistá část sněhu uchovávána v pilinách. Jedná se ale o relativně nepatrné množství, využívané později v nouzi pro tvorbu kratších běžeckých tratí před začátkem následující sezony. Nic pro dlouhé sjezdovky. A tím výčet víceméně končí ruku v ruce s podotknutím, že bez vody a dostatečně minusových teplot nemůže pomoci provozovatelům zimních areálů v podstatě nic. Neznamená to ale, že by vlekaři ztráceli naději.

To dokazuje i Tomáš Klinský ze Šerlišského mlýna: „Jsem optimista a doufám, že vždycky bude alespoň pár dnů mrznout a sníh si vyrobíme. Ale střediska všeobecně posilují zasněžování, aby zkrátila čas na výrobu dostatečného množství sněhu. Už jsou v prodeji systémy, které vyrobí sníh při plusových teplotách. Samozřejmě je to velmi nákladné. Spousta areálů se už v současné době zaměřuje na letní aktivity. Zatím krizový plán nemám. Prostě doufám…“