Neviňme zelenou: Co stojí za zdražováním energií v Evropě?

13. 12. 2021 Jiří Holubec
8 min. čtení
V pár bodech

Ceny energií na celém světě rostou. Předpověď Světové banky hovoří o navýšení oproti loňskému roku až o 80 %. Všeobecný konsenzus se zachoval podle pravidla, že nejlepším řešením každého problému je ho na někoho svést, a za viníka označil Zelenou dohodu. Pravé příčiny se ale skrývají jinde. Paradoxně jsou jimi tržní zákonitosti, které kritici zelených opatření považují za nedotknutelné.

Základní pravidlo trhu praví, že cena se řídí poměrem poptávky a nabídky. Pokud nabídka převyšuje poptávku, ceny klesají, pokud je tomu naopak, ceny šplhají vzhůru. Přesně toho jsme byli v posledním roce svědky.

Vzrůst poptávky

Omezenou nabídku ovlivnilo mnoho faktorů, za narůstající poptávkou stojí jeden hlavní – restart světové ekonomiky utlumené během pandemie covidu-19. Rozsáhlé lockdowny, omezování dopravy a výroby ve většině světových zemí srazily poptávku po energii na mnohaleté minimum. Jakmile jsme ale přečkali zimní vlny nákazy a na trhu se objevily vakcíny, ekonomika a s ní poptávka po energii začala prudce růst (šlo o nejrychlejší vzestup za posledních 80 let). K tomu si můžeme připočíst dlouhou a studenou zimu, během které se lidé zdržovali v karanténách doma. Ta způsobila skoro 8% nárůst spotřeby plynu a vyprázdnění zásobníků, které chtěli dodavatelé před další topnou sezónou doplnit. To se ukázalo jako problém.

Pokles nabídky

Jak už zaznělo, za poklesem nabídky je faktorů více. Například na straně norských a britských dodavatelů plynu (dohromady jejich dodávky pokrývají asi čtvrtinu evropské spotřeby) nastaly problémy s těžbou a zpracováním. Kvůli lockdownům během pandemie se údržbové práce přesouvaly z roku 2020 na rok 2021, v rafinériích a továrnách na zkapalněný zemní plyn došlo k neočekávaným poruchám a jejich dodávky klesly pod plánovanou úroveň. Za běžných okolností by pokles pokryli ostatní dodavatelé – zejména Rusko a Alžír. Z jejich strany ovšem do Evropy více plynu proudit nezačalo. Důvodů je mnoho a o většině z nich lze navíc pouze spekulovat. Hovoří se o sporech Alžíru s Marokem, kudy vede plynovod do Španělska, o mnohonásobně zvýšené poptávce z Asie, v případě Ruska zase o snaze tlačit na spuštění plynovodu Nord Stream 2. V každém případě došlo v poptávce a nabídce energie k nepříznivému souběhu událostí, který způsobil, že ceny zemního plynu vzrostly přímo raketově – ze 16 eur za MWh v únoru na říjnových 88 eur. Skok se pak podepsal na stejně rychlém nárůstu cen elektřiny.

Cena plynu = cena elektřiny?

Málokomu asi ujde, že v debatách o příčinách růstu energie se dávají do rovnice ceny plynu a ceny elektřiny. Zde je namístě uvést, že přechod na uhlíkově neutrální ekonomiku má na situaci na energetických trzích přece jen vliv. Nikoliv kvůli nespolehlivosti zelených zdrojů (jak se můžete dočíst v diskuzích na internetu), ale kvůli tomu, že se plyn stal díky nízké uhlíkové stopě upřednostňovaným fosilním zdrojem výroby energie. Jeho nedostatek na trhu také způsobil, že výrobci energií museli navýšit produkci uhelných elektráren, a potřebovali proto více emisních povolenek. I jejich cena tím pádem díky zvýšené poptávce vzrostla a výrobci energií ji promítli do koncové ceny. Třetím (byť nepřímým) vlivem zelených technologií je, že jsou pro investory již dlouho atraktivnější než fosilní paliva. Omezený přísun investic způsobil, že trhy s fosilními palivy jsou náchylnější k výkyvům způsobeným neočekávanými událostmi, které v minulých měsících nastaly.

Neviditelná ruka trhu

Sečteno a podtrženo – za vysoké ceny energií nemůže Zelená dohoda, ale pověstná neviditelná ruka trhu vládnoucí prostřednictvím zákona poptávky a nabídky. Jako nejlepší důkaz asi může sloužit fakt, že strmý nárůst ceny energií nepostihl jen Evropu. Stejně rychle (ba rychleji) šplhaly i v ekonomikách, které se k přechodu na zelenou energetiku ještě ani nezavázaly a jejichž elektrárny spalují v největší míře uhlí. Například v Číně, kde těžba uhlí nestačila pokrýt zvýšenou poptávku po energiích, dvě třetiny provincií postihly blackouty a energeticky náročné provozy, jako je výroba hliníku a cementu, musely omezit výrobu. Stejně tak v Indii nestačí tamější uhelné doly pokrývat poptávku a několik indických států hlásí výpadky dodávek energie jak průmyslových podniků, tak distributorů. 

Jak do budoucna?

Koncové zákazníky samozřejmě daleko více než důvody zajímají důsledky. Ptají se, jestli bude energie drahá už na věčné časy a jestli lze neúnosným sumám na vyúčtování zabránit. Zdá se, že v první otázce můžeme být opatrně optimističtí. Energie se totiž nakupují s několikaměsíčním předstihem, a dnes se tedy obchoduje s elektřinou, kterou distributoři budou prodávat zhruba v druhém čtvrtletí 2022. Její cena je podle zpráv z burz zhruba poloviční než v současnosti a na rok 2023 se očekává další pokles.

Důvod k optimismu dává i vývoj na trhu s plynem, kde jen Norsko oznámilo navýšení těžby v hlavních ložiscích o dvě miliardy kubíků. Neznamená to ale, že je všem problémům konec. Plyn stále zůstává komoditou, která bude výrazně ovlivňovat ceny energií v EU. I když Evropa svou závislost na fosilních palivech rychle snižuje, pokrývá plyn asi pětinu celkové energetické spotřeby a s ukončováním uhelných elektráren bude jeho důležitost narůstat. Jelikož těžbu a prodej ovládá několik málo (a jak vidno, ne příliš spolehlivých) dodavatelů, měli bychom se logicky snažit jeho podíl na energetickém mixu snižovat.

Řešení, jak posílit energetickou nezávislost a předcházet dalším krizím, nabízí paradoxně ony obviňované zelené technologie. Jaký potenciál mají u nás, jsme podrobně rozebírali v článcích věnovaných jednotlivým zdrojům, ale stručně shrnuto – jen solární a větrné elektrárny mají reálný potenciál pokrývat téměř dvě třetiny naší celkové spotřeby elektřiny. V Evropě je situace podobná a jak řekl místopředseda Evropské komise Frans Timmermans: „Ironií je, že pokud bychom Zelenou dohodu zavedli před pěti lety, nebyli bychom v situaci, kdy jsme na zemním plynu tolik závislí.“

Související články

Síť rychlodobíječek pro elektromobily roste, rozvíjí se také dobíjecí roaming

Elektromobily v Česku zatím tvoří mezi všemi auty jen menšinu. Elektromobilní infrastruktura se ale rozšiřuje a počet veřejných dobíjecích stanic dosahuje téměř tisícovky. Na větší rozšíření elektromobilů, které prostě přijde, bude Česko docela dobře připravené. Kolik stojí ultra rychlé dobíjení elektromobilů a jak funguje dobíjecí roaming?
Víc najdete zde

Po moři i potrubím. Kudy proudí plyn do Evropy?

Od loňského zdražení se zemní plyn stal vysoce sledovanou komoditou. Vše navíc umocnily i současné události na Ukrajině, v jejichž souvislosti je tato surovina jedním z geopolitických nástrojů. Ponechme ale politiku stranou a podívejme se, kudy a odkud se vlastně plyn do Evropy dostává. A zkontrolujeme také stav českých zásobníků na plyn.
Víc najdete zde