Nová vláda, nová energetika?

Podle vlastních slov vidí vláda Petra Fialy budoucnost české energetiky v kombinaci jaderné energie, decentralizovaných obnovitelných zdrojů, zejména fotovoltaiky na střechách, jejíž energii budeme skladovat v bateriích, a ve zvyšování energetické účinnosti. Přechod na tuto strategii bude popsán v nové energetické koncepci, upravené tak, aby odpovídala jak reálným cílům, tak závazkům vyplývajícím pro Česko z mezinárodních dohod a smluv.

To, že si nová vláda stanovila sestavit novou energetickou koncepci jako prioritu, dává naději, že se konečně dostaneme z paradoxní situace, kdy se stát řídil podle dokumentu schváleného v roce 2015. Odcházející Ministerstvo průmyslu a obchodu na jeho aktualizace v podstatě rezignovalo. Závazek z letošního jara hovořil o předložení návrhu do konce roku 2023.

Část koaliční smlouvy týkající se fosilních paliv a jejich odstávky začíná prohlášením: „Limity těžby uhlí jsou pro nás konečné a neprolomitelné.“ A končí slibem: „Budeme vytvářet podmínky pro energetickou transformaci a rozvoj uhelných regionů tak, aby byl možný odklon od uhlí dříve než v roce 2038.“

Odklon od uhlí chce vláda pokrývat navyšováním podílu obnovitelných zdrojů. Jako zálohu k nim hodlá využívat především plyn a jadernou energii. Počítá stále s dostavbou nového bloku v Dukovanech (s vyloučením ruských a čínských firem) i s vývojem malých modulárních reaktorů. Strategie počítá s co největší mírou kogenerace elektřiny a tepla a chce zachovat centrální zásobování teplem. 

Na rozdíl od jednoznačně kladně přijatého závazku nové koncepce vzbuzuje tato část nástinu jejího naplňování i kritiku. Termín 2038 je stejný, který bývalé vládě doporučila Uhelná komise a kvůli němuž z ní na protest odešli zástupci ekologických iniciativ. K jejich výtkám, že takto pozdní termín není v souladu s našimi mezinárodními závazky, se připojují i hlediska ekonomická. Ta hovoří o tom, že v roce 2038 už bude kvůli cenám emisních povolenek elektřina z uhlí neúnosně drahá a že bychom měli směřovat k odstavení uhelných elektráren už k roku 2030. Cena je problémem i u jaderné energie, která je již dnes s 3,50 Kč/kWh nejdražším zdrojem na trhu a kvůli nutnosti obrovských vstupních investic při stavbě nového bloku Dukovan bude pravděpodobně dále růst. Konkurovat produkci OZE, kde již dnes solární elektrárny produkují elektřinu za 0,8 Kč/kWh, bude velmi těžké.

Prohlášení „Podpoříme využití potenciálu obnovitelných zdrojů s důrazem na technologickou neutralitu“ je sice trochu vágní, nicméně nová vláda přichází i s konkrétnějšími sliby. Mezi ně patří například nový energetický zákon podporující komunitní energetiku a férové výkupní ceny pro malovýrobce nebo závazek „Nová fotovoltaická zařízení na minimálně sto tisících střech do roku 2025“. Fotovoltaika vůbec hraje v nové strategii úlohu klíčového zdroje a je dobře, že nová vláda zdůrazňuje nutnost ji v očích veřejnosti rehabilitovat.

Nepíše sice přesně jak, ale samotný fakt, že si klade za prioritu schválení energetického zákona a používá pojmy jako „komunitní energetika“, budí naděje, že se konečně začneme ubírat směrem k restartu zelené energetiky. Pokud se povede, rehabilitace OZE v očích veřejnosti může být vedlejším produktem jejich rychlého rozvoje.

Další dobrou zprávou je, že s novou koalicí snad konečně opustíme strategii, jíž se na jedné straně zavazujeme k přechodu na uhlíkově neutrální energetiku a na druhé straně mluvíme o Zeleném údělu a dalších evropských dokumentech jako o nenaplnitelné fantasmagorii.

Koalice se zavázala, že bude evropské peníze využívat k transformaci energetiky a zároveň (což je důležité) ke zlepšení kvality života v regionech, které transformace zasáhne. Nejedná se v tomto případě o žádné malé prostředky. Jen Modernizační fond, určený přímo pro energetický sektor, disponuje minimálně 150 miliardami korun. K tomu si můžeme připočíst prostředky z Fondu spravedlivé transformace, který nám do roku 2027 dává k dispozici 14,5 miliardy na podporu uhelných regionů, a dalších 182 miliard obsahuje Národní plán obnovy, kam mimořádný fond obnovy EU alokoval peníze určené na pomoc ekonomikám po koronavirové pandemii. Nová vláda má také k dispozici nedávno schválený aukční systém podpory, který se u našich sousedů osvědčil jako nástroj snižování cen výstavby nových zdrojů a dává jistou záruku, že se prostředky budou využívat hospodárně.

V porovnání se sousedními státy bude mít ale nastupující vláda i výraznou nevýhodu. Jednak v nedostatku kvalifikovaných odborníků ve státní správě a také kvůli pozici, kterou zelená opatření v české společnosti stále mají. Státní správa může vylepšit svou pozici užší spoluprací s odbornými svazy. Na překonání skepse veřejnosti ale existuje jediný lék: Začít konečně OZE ve velkém stavět, využívat a v praxi dokázat, že fungují. S čímž se pojí další problémy. Jestli Česko něco skutečně brzdí, pak jsou to příliš dlouhé čekací doby k získání různých povolení a razítek a situace, v nichž jeden úřad trvá na něčem, co druhý úřad naopak zakazuje. Pokud míní nová vláda vážně svůj závazek budovat obnovitelnou energetiku, stavět síť nabíjecích stanic pro elektromobily a převádět dopravu ze silnic na vysokorychlostní železnice, pak se nemůžeme spokojit s plány, které mají reálný potenciál naplnění v horizontu 20 let. Konat je třeba nyní.