Odpad nad zlato

Z odpadního papíru s příměsí minerálních solí se může snadno stát vynikající izolant. A papír ve hře zdaleka není jediný. Téměř všechny druhy odpadu a zbytků vznikajících během nejrůznějších průmyslových nebo výrobních procesů se mohou proměnit a znovu ožít. Ať už jde o barevné kovy ve vyhozené elektronice, kovošrot, biologické odpady, plastový regranulát, dřevěné piliny nebo třeba popílek z uhelných elektráren.

Jen v Česku dnes operuje více než 1500 společností, neziskových organizací a subjektů, pro které jsou druhotné suroviny základním kamenem existence. Rozpoznat, jaké materiály a suroviny mají potenciál opakovaného využití, už není nic těžkého. Kumšt se skrývá v objevení potenciálu tržního. Následující čtyři příklady ale dokládají, že to jde.

V zemi, kde se počet pivovarů blíží pěti stům, je zbytků z chmelového řemesla vždycky dostatek. Nejužitečnějším z nich je vedle pivovarských kvasnic a sladového květu (ty se využívají ve farmacii a kosmetice) právě sladové mláto.

Jeho potenciál si Vladimír Mráz z Blatné na Strakonicku uvědomil v roce 1996. Dnes je jeho firma Mráz Agro předním tuzemským dodavatelem pivovarského mláta určeného ke krmení hospodářských zvířat. Ameriku rozhodně neobjevil – zbytky ze sladu, plev, slupek a škrobu se historicky k tomuto účelu využívaly už dávno. Jen se v průběhu let zapomnělo, že jde o non­GMO krmivo s vysokým obsahem dusíkatých látek a stravitelností živin, příznivými dietetickými účinky a specifickou výživovou hodnotou, které navíc podporuje dojení.

Pivovarské mláto, jehož cena se na volném trhu pohybuje kolem 1 – 2 Kč za kilogram (přičemž některé menší pivovary ho nabízejí jednoduše za odvoz), se v krmném, granulovaném stavu prodává za 15,5 Kč za kilogram. Bez ohledu na procesní náklady, které zpracování vyžaduje, jde o velice solidní zhodnocení. Tak solidní, že na něm lze vybudovat firmu, která měla v roce 2010 obrat 175 milionů.

Někdejší průhledné zlato, k recyklaci určený plast ze žlutých kontejnerů, zažívá v současnosti úpadek. Zpracovatelské společnosti ho od obcí vykupují, třídí a následně prodávají za 2 – 3 Kč za kilogram. Problém při sběru představuje tzv. výmět, čili nerecyklovatelný plast, který je buď znečištěný, anebo smíchaný s jiným odpadem, a tudíž určený k likvidaci. Za což ovšem třídící střediska spalovnám platí, a to částkou kolem 2 Kč za kilogram. V některých kontejnerech je přitom výmětu až 70 %, což tlačí zisky k bodu mrazu. Třídírny se snaží ztráty mírnit výkupem a přeprodejem plastů vyšší kvality, pocházejících z průmyslové produkce, ale ani tato cesta není samospásná.

Řešení leží v diverzifikaci, s níž přišla například společnost Transform. Ta operuje na českém trhu od roku 1992. Navenek se chová jako běžná třídírna a absolvuje výkupní kolečko. S recyklovanými plasty však namísto další distribuce nakládá po svém. Lisováním za vysokých teplost a tlaků vzniká speciální materiál Traplast. Z něho firma vyrábí další produkty, jako plastové ploty, desky, dlažby, obrubníky, palisády nebo třeba palety. Na rozdíl od svých betonových a dřevěných protějšků mají výhodu, že nehnijí, nepřemrzají a vůbec nijak nereagují na povětrnostní podmínky.

Kde se běžné třídící linky pohybují na hraně ztráty a černých čísel, vykazuje Transform roční obrat ve výši zhruba 150 milionů a živí stovku zaměstnanců. Jen díky tomu, že popošel o krok dál, přidal know-how a z komerčně pokulhávajícího odvětví vytěžil maximum.

Zhruba 4 až 5 let, případně okolo 40 tisíc najetých kilometrů. Taková je průměrná životnost pneumatiky. Když doslouží, rozhodně by to neměl být důvod dělat si za domem malou karcinogenní vatru (ačkoliv hořící pneumatiky vydávají o 25 % víc energie než uhlí, akorát musí projít velice specifickým spalovacím procesem, který doma nenapodobíte). 

Zpětný odběr pneumatik u nás zajišťuje nezisková společnost ELTMA. Majitelé automobilů je ale stejně musí nejdřív sami odevzdat do pneu- nebo autoservisů, které mají od ledna 2018 povinnost přijímat je zdarma. Až po návratu k výrobcům začíná trnitá cesta dalšího využití. Původní kaučuk se z pneumatik zpětně získat nedá, ale tržní potenciál i tak mají. Základním produktem recyklace je granulát, který vznikne jejich rozdrcením po vyjmutí ocelových výztuží. A právě ten lze včetně autoprůmyslu využít i jinde.

Cena za tunu granulátu z pneumatik se liší v závislosti na dovozci a kvalitě. Začíná zhruba na dolaru za tunu, ale může se vyšplhat až řádově výš. Granulát se dá využít ve stavebnictví, v palivovém průmyslu, do protihlukových bariér a podobně. Pro tuzemskou společnost Lavaris jde o základ byznysu. Na svých recyklačních linkách rozemílá granulát na jemnější gumový prach, vhodný pro výrobu gumoasfaltů, tlumících vrstev, nebo porézních dlaždic. Ty sice sama nevyrábí, ale i tak vykazuje roční obrat ve výši 10 milionů.

Reaktory (v tomto případě fermentory) na biomasu zažily největší boom zhruba před deseti lety. Dnes už sice poněkud utichl, ale i tak po něm v Česku zůstalo přes 500 zařízení na zpracování bioplynu. Má to svůj důvod. Jedna bioplynová stanice jedoucí jen na travní sena a kukuřičné siláže je schopna ročně vyrábět zhruba 3,37 GWh elektřiny. Což stačí k pokrytí 1000 domácností.

Prorazit mezi přírodními plynaři v současnosti znamená jít ještě o krok dál. Už ne k druhotným surovinám, které představují organické zbytky, ale i ke zbytkům po těchto surovinách. V tomto případě tedy digestátu (tuhém zbytku po vyhnití) a fugátu (odpadní vodě), z nichž oba lze také po chemické úpravě využít jako hnojivo.

Komplexně tuto otázku pojal izraelský start-up Homebiogas. Malá domácí bioplynová stanice jeho výroby stojí 650 dolarů, je velká jako menší stan a dá se jednoduše umístit na zahradu. Denně pojme až 12 kilogramů biologického odpadu. Přítomné bakterie vytvářejí plyn, který se sbírá v zásobníku, napojeném třeba na plynový vařič, který vydrží denně hořet celé 2 hodiny. Když bakterie skončí svou práci, zbývá tekutý substrát, který je perfektním hnojivem. Nápad na Kickstarteru vybral téměř půl milionu dolarů a další tři miliony získal od soukromých investorů. Na to, že jde v podstatě o vylepšený kompost, to rozhodně není špatné.