Odpad nad zlato

20. 5. 2019 Martin Kužel
4 min. čtení
Ušetřit a vydělat
Říká se jim druhotné produkty nebo suroviny, protože vznikají tak trochu bokem. V pivovarnictví je to mláto, v cukrovarech melasa, jinde třeba pryžová drť z vyřazených pneumatik. Materiály, které by dříve skončily na skládkách, mají dnes našlápnuto k novému životu. A mnohdy představují zlatý důl.

Z odpadního papíru s příměsí minerálních solí se může snadno stát vynikající izolant. A papír ve hře zdaleka není jediný. Téměř všechny druhy odpadu a zbytků vznikajících během nejrůznějších průmyslových nebo výrobních procesů se mohou proměnit a znovu ožít. Ať už jde o barevné kovy ve vyhozené elektronice, kovošrot, biologické odpady, plastový regranulát, dřevěné piliny nebo třeba popílek z uhelných elektráren.

Jen v Česku dnes operuje více než 1500 společností, neziskových organizací a subjektů, pro které jsou druhotné suroviny základním kamenem existence. Rozpoznat, jaké materiály a suroviny mají potenciál opakovaného využití, už není nic těžkého. Kumšt se skrývá v objevení potenciálu tržního. Následující čtyři příklady ale dokládají, že to jde.

Tradice zpracování druhotných surovin u nás sahá až do 30. let minulého století. 

Pivovarský poklad

V zemi, kde se počet pivovarů blíží pěti stům, je zbytků z chmelového řemesla vždycky dostatek. Nejužitečnějším z nich je vedle pivovarských kvasnic a sladového květu (ty se využívají ve farmacii a kosmetice) právě sladové mláto.

Jeho potenciál si Vladimír Mráz z Blatné na Strakonicku uvědomil v roce 1996. Dnes je jeho firma Mráz Agro předním tuzemským dodavatelem pivovarského mláta určeného ke krmení hospodářských zvířat. Ameriku rozhodně neobjevil – zbytky ze sladu, plev, slupek a škrobu se historicky k tomuto účelu využívaly už dávno. Jen se v průběhu let zapomnělo, že jde o non­GMO krmivo s vysokým obsahem dusíkatých látek a stravitelností živin, příznivými dietetickými účinky a specifickou výživovou hodnotou, které navíc podporuje dojení.

Mláto má oproti mouce vyšší obsah bílkovin, vlákniny a méně sacharidů. Plzeňský Prazdroj chce letos začít s výrobou sušenky právě z mláta. 


Pivovarské mláto, jehož cena se na volném trhu pohybuje kolem 1 – 2 Kč za kilogram (přičemž některé menší pivovary ho nabízejí jednoduše za odvoz), se v krmném, granulovaném stavu prodává za 15,5 Kč za kilogram. Bez ohledu na procesní náklady, které zpracování vyžaduje, jde o velice solidní zhodnocení. Tak solidní, že na něm lze vybudovat firmu, která měla v roce 2010 obrat 175 milionů.

Stavíme z plastů

Někdejší průhledné zlato, k recyklaci určený plast ze žlutých kontejnerů, zažívá v současnosti úpadek. Zpracovatelské společnosti ho od obcí vykupují, třídí a následně prodávají za 2 – 3 Kč za kilogram. Problém při sběru představuje tzv. výmět, čili nerecyklovatelný plast, který je buď znečištěný, anebo smíchaný s jiným odpadem, a tudíž určený k likvidaci. Za což ovšem třídící střediska spalovnám platí, a to částkou kolem 2 Kč za kilogram. V některých kontejnerech je přitom výmětu až 70 %, což tlačí zisky k bodu mrazu. Třídírny se snaží ztráty mírnit výkupem a přeprodejem plastů vyšší kvality, pocházejících z průmyslové produkce, ale ani tato cesta není samospásná.

Řešení leží v diverzifikaci, s níž přišla například společnost Transform. Ta operuje na českém trhu od roku 1992. Navenek se chová jako běžná třídírna a absolvuje výkupní kolečko. S recyklovanými plasty však namísto další distribuce nakládá po svém. Lisováním za vysokých teplost a tlaků vzniká speciální materiál Traplast. Z něho firma vyrábí další produkty, jako plastové ploty, desky, dlažby, obrubníky, palisády nebo třeba palety. Na rozdíl od svých betonových a dřevěných protějšků mají výhodu, že nehnijí, nepřemrzají a vůbec nijak nereagují na povětrnostní podmínky.

Kde se běžné třídící linky pohybují na hraně ztráty a černých čísel, vykazuje Transform roční obrat ve výši zhruba 150 milionů a živí stovku zaměstnanců. Jen díky tomu, že popošel o krok dál, přidal know-how a z komerčně pokulhávajícího odvětví vytěžil maximum.

Gumový prach

Zhruba 4 až 5 let, případně okolo 40 tisíc najetých kilometrů. Taková je průměrná životnost pneumatiky. Když doslouží, rozhodně by to neměl být důvod dělat si za domem malou karcinogenní vatru (ačkoliv hořící pneumatiky vydávají o 25 % víc energie než uhlí, akorát musí projít velice specifickým spalovacím procesem, který doma nenapodobíte). 

Zpětný odběr pneumatik u nás zajišťuje nezisková společnost ELTMA. Majitelé automobilů je ale stejně musí nejdřív sami odevzdat do pneu- nebo autoservisů, které mají od ledna 2018 povinnost přijímat je zdarma. Až po návratu k výrobcům začíná trnitá cesta dalšího využití. Původní kaučuk se z pneumatik zpětně získat nedá, ale tržní potenciál i tak mají. Základním produktem recyklace je granulát, který vznikne jejich rozdrcením po vyjmutí ocelových výztuží. A právě ten lze včetně autoprůmyslu využít i jinde.

Cena za tunu granulátu z pneumatik se liší v závislosti na dovozci a kvalitě. Začíná zhruba na dolaru za tunu, ale může se vyšplhat až řádově výš. Granulát se dá využít ve stavebnictví, v palivovém průmyslu, do protihlukových bariér a podobně. Pro tuzemskou společnost Lavaris jde o základ byznysu. Na svých recyklačních linkách rozemílá granulát na jemnější gumový prach, vhodný pro výrobu gumoasfaltů, tlumících vrstev, nebo porézních dlaždic. Ty sice sama nevyrábí, ale i tak vykazuje roční obrat ve výši 10 milionů.

Plyny pro domácnost

Reaktory (v tomto případě fermentory) na biomasu zažily největší boom zhruba před deseti lety. Dnes už sice poněkud utichl, ale i tak po něm v Česku zůstalo přes 500 zařízení na zpracování bioplynu. Má to svůj důvod. Jedna bioplynová stanice jedoucí jen na travní sena a kukuřičné siláže je schopna ročně vyrábět zhruba 3,37 GWh elektřiny. Což stačí k pokrytí 1000 domácností.

Prorazit mezi přírodními plynaři v současnosti znamená jít ještě o krok dál. Už ne k druhotným surovinám, které představují organické zbytky, ale i ke zbytkům po těchto surovinách. V tomto případě tedy digestátu (tuhém zbytku po vyhnití) a fugátu (odpadní vodě), z nichž oba lze také po chemické úpravě využít jako hnojivo.

Komplexně tuto otázku pojal izraelský start-up Homebiogas. Malá domácí bioplynová stanice jeho výroby stojí 650 dolarů, je velká jako menší stan a dá se jednoduše umístit na zahradu. Denně pojme až 12 kilogramů biologického odpadu. Přítomné bakterie vytvářejí plyn, který se sbírá v zásobníku, napojeném třeba na plynový vařič, který vydrží denně hořet celé 2 hodiny. Když bakterie skončí svou práci, zbývá tekutý substrát, který je perfektním hnojivem. Nápad na Kickstarteru vybral téměř půl milionu dolarů a další tři miliony získal od soukromých investorů. Na to, že jde v podstatě o vylepšený kompost, to rozhodně není špatné.

Související články

Mohou těžké průmysly zezelenat?
Jak roste civilizace, zrychluje se výstavba i spotřeba. Ačkoliv se snažíme omezovat miliardy tun uhlíkových zplodin, které každý rok proudí vinou průmyslu do ovzduší, existují bohužel i taková odvětví, kde to jde jen ztuha. Mohou se ocelárny, cementárny a další zástupci těžkého průmyslu někdy skutečně zbavit své uhlíkové zátěže a „zezelenat“?
Víc najdete zde
Energetický audit: Žádný strašák, ale užitečný nástroj, který vede k finančním úsporám
Jak ve firmě na energetické úspory i na celkově udržitelnější a ekologičtější energetické fungování? Pomoci může energetický audit. Pro některé společnosti je povinný ze zákona, prospět ale může i těm, které se pro něj rozhodnou dobrovolně. Podnikům totiž přináší spoustu informací a výhod.
Víc najdete zde