Energetika a uhlíková stopa. Nejlépe si vedou obnovitelné zdroje a jádro

Jako uhlíková stopa se označuje jeden z ukazatelů zatížení životního prostředí, který vypovídá o tom, kolik daná lidská činnost nebo produkt vytvoří během svého vzniku či celého životního cyklu emisí oxidu uhličitého. Koncept uhlíkové stopy lze vztáhnout jak na konkrétní výrobky, tak i jakoukoli lidskou aktivitu.

S trochou zjednodušení lze říci, že u výrobků, třeba i nehmotných, jako je například právě elektřina, uhlíková stopa vypovídá o tom, jak moc daný produkt ovlivňuje změny zemského klimatu. Platí přitom, že čím méně oxidu uhličitého výrobek vyprodukuje, tím méně se podílí na klimatických změnách. Podle současného vědeckého konsenzu totiž patří oxid uhličitý spolu s metanem mezi hlavní dva člověkem produkované skleníkové plyny, které se na změnách zemského klimatu s velkou jistotou negativně podílejí.

Energetika je jedním z největších zdrojů skleníkových plynů. Podle statistik organizace IEA (International Energy Agency), jejímž cílem je hlavně rozvíjení a podpora udržitelné energetiky, souvisí přibližně 40 % světových emisí skleníkových plynů se spalováním fosilních paliv za účelem získávání energie pro výrobu elektřiny a tepla. Z největší části se na těchto emisích podílí spalování uhlí (70 %) a zemního plynu (22 %).

V Evropě je podíl energetiky na emisích skleníkových plynů ještě vyšší – v roce 2015 to bylo podle IEA 78 %. Energetika je v Evropě jednoznačně nejvyšším producentem CO₂. Je ale nutné dodat, že tento stav je dán hlavně strukturou evropského průmyslu a tato hodnota nic nevypovídá o tom, zda je Evropa v tomto ukazateli ve srovnání se zbytkem světa lepší nebo horší.

Z hlediska produkce emisí CO₂ jsou na tom samozřejmě nejhůře takové zdroje energie, které využívají fosilní paliva. A obnovitelné zdroje v energetice emise velmi výrazně snižují. Podle údajů americké Národní laboratoře pro obnovitelnou energii (NREL) jsou emise vyprodukované při výrobě jedné kilowatthodiny elektřiny z obnovitelných zdrojů o 400 až 1000 g CO₂ nižší než ze zdrojů fosilních.

Jinak řečeno – pokud využíváte zelenou elektřinu, šetříte s každou spotřebovanou kilowatthodinou 0,4 až 1 kg emisí skleníkových plynů. Jedná se o výpočet pro celý životní cyklus elektrárny, který bere v úvahu její výstavbu, provoz i následnou likvidaci. „Využívání zelené elektřiny může být pro firmy jednou z nejefektivnějších cest pro snížení uhlíkové stopy své produkce,“ popisuje výhody elektřiny z obnovitelných zdrojů Jiří Mlynář ze společnosti E.ON.

Navzdory rozvoji obnovitelných zdrojů energie IEA ve své aktuální zprávě o energetickém trhu odhaduje, že emise skleníkových plynů evropské energetiky letos mírně vzrostou. A to přibližně o 3 %. Na vině je hlavně větší využívání uhelných zdrojů v důsledku zdražování zemního plynu a také útlum jaderné energetiky.

Jednotlivé zdroje energie, a to i ty obnovitelné, se co do emisí zásadně liší. Laboratoř NREL v roce 2019 analyzovala emise jednotlivých energetických zdrojů, přičemž do výsledných hodnot zahrnula i jejich životní cyklus. Nejde tedy jen o samotnou produkci elektřiny. Údaje nejdete v tabulce níže. Někoho v tomto porovnání možná překvapí trochu horší pozice fotovoltaiky ve srovnání s jadernou energií. Je to nejspíš dáno kratší uvažovanou životností fotovoltaických panelů. Ta se ale s jejich postupným technickým zdokonalováním prodlužuje.